Co nedělat před závodem

by July 13, 2012 12 comments
Počátky mého tréninku :) Jízda na kole, běh s doprovodným vozidlem a samozřejmě velmi zodpovědně braná výživa

Jak se závod pomalu blíží, některé věci se začínaly řešit skoro samy, jiné se začaly komplikovat - ne samy, ale samozřejmě jsem si je zkomplikovala sama, ve snaze to nekomplikovat...
Od Olomouce na mně víc než týden seděl nějaký bacil. Nejdřív jsem myslela, že je to alergie, ale postupem času mi docházelo, že to asi bude spíš nějaké zákeřný cizopasník, co mě vyčerpával. Naštěstí jsem pak odjela na týden k moři, kde jsem ho snad úspěšně přemohla.
A co dělat týden u moře, bez kola? Tak přece plavat a běhat, ne? Za týden jsem toho uplavala jako obvykle za měsíc - děsně mě to bavilo, holt moře je moře. Běh jsem se snažila moc nepřehánět, ale taky mě to táhlo. Navíc běh na nadcházejícím závodě je dvakrát tak dlouhý, než můj běžný tréninkový, a vlastně i moje maximální zatím uběhnutá vzdálenost na boso. A červíček hlodal a hlodal, až jsem se rozhodla, že těch šest kiláků prostě zkusím a basta. Ještě víc než týden do závodu, to se stihnu dát dohromady. A tak jsem místo jednoho kolečka kolem poloostrova běžela dvě. Vedro, sluníčko, ale jinak to celkem šlo. Pět kiláčků bylo dobrých, ale pak to přišlo. Začala jsem celá tak nějak tuhnout a začalo mě bolet kde co. Směšných 250m před cílem jsem přešla do chůze - na závodě bych to doběhla, tady už se mi nechtělo riskovat. Některé části těla mě bolely fakt slušně a tak nějak jinak, neznámě, bála jsem se, co bude a překvapivě nebylo nic. Už pár minut po doběhu mě všechno přestalo bolet a až na trochu namoženou pravou nohu mi nebylo vůbec nic. Hurá, to dám!
Po návratu do Prahy jsem se hned ráno šla pokochat a pomazlit s novým kolem a začala vymýšlet, kam s ním vyrazím. Nakonec jsem naplánovala výlet k našim na středu.
Ale bylo teprve pondělí, na kolo čas zrovna nebyl a tak jsem vyběhla. Když jsem minule dala skoro šest, proč bych si nedala něco delšího než obvyklé tři kiláčky? Poslední dva dny jsem nedělala nic, tak to přece musím trochu dohnat... A taky mě napadlo, tam je běh lesem, měla bych ještě zkusit, jak se mi poběží lesem.
A tak jsem vyrazila. Cíl byl vyběhnout nad lom (docela krpál) a pak se vrátit domů. Nejdřív asfaltek, to byla pohoda. Pak začalo přituhovat, cesta z hlíny se proměnila v cestu zasypanou ostrými kameny nepříjemné velikosti. Musela jsem přejít do chůze. Postupně se změnila v pěšinku a já stoupala směrem k lesu. Bohužel, les leží na skalnatém povrchu a tak byla pěšinka plná šutrů a vykukujících skal. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti, říkám si a snažím se běžet. Au! Tak tenhle kámen byl fakt hnusnej. Au, au! Ten taky! Střídala jsem běh s chůzí a strašně se těšila, až budu nahoře. Dolů pak lesní pěšinkou, to už bude dobré. Vyškrábala jsem se nahoru, chvíli zírala do lomu a na okolní kopce. Měla jsem pocit, že jsem asi na nejvyšším místě široko daleko, ale nohy byly v takovém diskomfortu, že jsem si to ani moc nedokázala užít.
Cesta zpět dolů byla jiná, než jsem si ji pamatovala z dřívějška - holt v botách to člověk asi (ne)cítí trochu jinak. Zase všude samé šutry. A nebo už byly nohy tak přecitlivělé, nevím. Ale i cesta dolů byla strašná, navíc jsem prakticky nebyla slyšet a hrozně jsem se bála, že vyděsím nějakého divočáka až příliš blízko (okolo byly plochy rozryté od prasátek) a napětí ještě umocňovali ptáci, kteří šramotili v roští a já nevěděla, kdo to je :)
Domů jsem se tak nějak dostala, něco přes 4 km a byla jsem ráda, že dál nemusím. Ještě dneska cítím, jak se mi pár těch kamínků tak nepříjemně dostalo mezi kůstky na noze a nějak mi to tam pochroumaly. Příliš pokročilý terén na takového zelenáče.
Tím pro mě předzávodní běh skončil, usoudila jsem, že když mě bolí natlučená chodidla i při chůzi, nemá cenu do závodu běhat.
Takže následovalo kolo - výlet k našim, to je rutinní trasa, dvacet kiláčků tam a dvacet zpátky. Ale dyť mám své úžasné nové kolo, to bych měla dát něco lepšího! A tak jsem se odhodlala k našim jet přes Karlštejn - dokonalá zajížďka v délce maratonu. To bude to pravé :) Výlet se vydařil, sice jsem zmokla, ale bylo teplo, takže to bylo spíš příjemné. Akorát po cestě zpět jsem začala cítit kolena... Foukal dost šílený protivítr a kolena jsem cítila víc a víc... takže výlet sice fajn, ale do závodu rozhodně už ne ani kolo.
A tak jsem včera zašla plavat. Překvapivě jsem si žádné zranění ani přetížení nezpůsobila, bohužel jsem ale přes veškerou snahu o rychlé padesátky byla pomalá jako šnek, snad pomalejší než loni. Tak pravda, že s rychlostí letos prakticky bez jakéhokoliv intervalového tréninku moc počítat nemůžu, ale stejně mě to lehce zdeptalo.
Takže teď už jen sundat z kola nosič, nandat pumpičku, vymyslet, jak zdolám zítřek s hodinkami, se kterými se nesmí plavat (do vody ne, do depa by to šlo, ale oni se mi vypnou a ztratí signál, než doplavu...:), vyléčit otlučené nohy, přesvědčit kolena, že už dobrý, že zítra to tak dlouhý nebude, přesvědčit dres, že i letos vydrží a nerupne a odněkud vzít energii - zatím se cítím tak příjemně vyčerpaná, což je jindy stav žádoucí a mám ho ráda, ale před zítřkem?! A hlavně z toho nedělat vědu. Cíl je dostat se do cíle v takovém stavu, abych mohla za týden zase :)

12 comments:

  1. Tak tvoji energii bych fakt chtěl mít :) Držim palce ať se zitra vydaří. Ale fakt dneska už netrénuj :)

    ReplyDelete
  2. ll: Tak jsem prave zjistila, ze nemam sroubky na montaz drzatka na lahev a pumpicku :( Musim se projet do cykloobchodu... tak snad to pujde :)

    ReplyDelete
  3. před asi měsícem jsme kupovali dětem nová kola a zkušenost s košíky na flašku mám stejnou. Na jednom si dal někdo tu práci a utrhl z něj sáček se šroubky. Nebýt na tom druhém vše v pořádku, ani bych nevěděl, že se ke košíku šrouby standardně dávají.
    Držím palce na závody, pořádně (nejen:-) spešlíka protáhni!

    ReplyDelete
  4. Oni tam sroubky byly, ale moc kratke, kdyz tam chci dat oboje - lahev i pumpicku... :)

    ReplyDelete
  5. Martina: Hlavně takhle neblbni před naším zavodem. :-D

    ReplyDelete
  6. Advid: Jestli nepokladas za blbost dnesni zavod, tak se nemusis bat .)

    ReplyDelete
  7. Drzim palce! doufam, ze sis to uzila.. ja kdyz beham ve VFF, tak vzdycky chapu, proc ty bosi bezci delaji rychle a kratke krucky:).. na ostre sotoline se to chape nejrychleji..:)
    MSF! At se dari! 12:)

    ReplyDelete
  8. http://youtu.be/n21gAbXpXGA

    Běhá trochu jako Forrest Gump, jen bez bot. :-)

    ReplyDelete
  9. 12Honza: Bylo to super, diky! :) K tem kruckum: ja uz skoro nemohla ani jit potom :) A pritom na chodidlech nic, proste jen pocit.

    Advid: :) Vystizny. A ta technika je mi uz trochu bliz trochu. Tak uvidis v sobotu :)

    ReplyDelete
  10. "Trochu blíž trochu"

    Tak určitě.:-D :-D

    ReplyDelete
  11. Advid: Ja jsem po vcerejsku vycerpana .)

    ReplyDelete
  12. Summer: Těšíme se na reportáž. :)

    U nás kolem přehrady taky běhá jeden maník naboso a běhá jako kachna. :-) Ale ono stejně jako je tolik stylů kolik je lidí při klasickém běhu, tolik jich bude i při běhu naboso. A nidko netvrdí, že po pár kilometrech nebudu taky běhat jako kachna. :D

    ReplyDelete