19 December 2017

Den D -1

DD = Den D, Due Date...

Žádný plán nepřežije první kontakt s nepřítelem. (Andy Weir)

Je to jako kdyz se prihlasite na nejakou uzasnou bezeckou akci. Neco opravdu velkeho, tezkeho a s krasnymi panoramaty. Jednoho dne se dozvite, ze vas vylosovali! Jste tam!

Takze 9 mesicu trenujete fyzicky i mentalne, studujete teorii, jite zdrave, je vam po trenincich blbe a jste unaveni, chodite brzo spat, dbate o sebe, ale stejne vas vsechno boli. Peclive planujete obsah sveho batuzku, davate dohromady playlist, premyslite, co na sebe, vzdelavate sve okoli, abyste meli tu podporu, co potrebujete. Obcas neco chytnete, tak to lecite jak nejrychleji a nejprirodneji muzete, honem zpatky do treninku.

Tenhle zavod je ale trochu specialni: nevite, kdy presne startuje, kudy vede, jak je dlouhy ani jake bude mit prevyseni. A vite, ze rozhodne nemuzete odstoupit. Mate ale skoro jistou nejakou podporu na trati a sveho vodice na motorce. A pri nejhorsim vas organizatori asi nejak zachrani, ale budete se z toho dostavat dele a prevdepodobne z toho nebudete mit tak dobry pocit.

Dostali jste datum a 90% sanci, ze to bude nekdy -3 tydny az +2 tydny - cim blize k datu, tim vetsi sance. Ale taky vite, ze to datum muze byt hodne spatne odhadnute - mate interni informace, ze to asi nebude uplne presne. A kdyz to nevyjde a nestihnou odstartovat vcas, bude to o dost tezsi zavod - budete muset bezet o dost rychleji, nez jste planovali a to muze o dost vic bolet - zvladnete to i tak?

Tri tydny predem uz se k vam donaseji ruzne drby, ze to bude kazdou chvili, vsechno tomu nasvedcuje. Ale pak to utichne a nakonec nic. Dva tydny predem vam onemocni vase draha polovicka rymickou. Delate vsechno, abyste to nechytli. A tak to tyden predem nakonec stejne chytite. Tyden do data. Stihnete to vylecit, nez se odstartuje? Kdy to odstartuje? Cekaji az se uzdravite? Chcete vlastne, aby cekali? Zvladnete to i s nachlazenim? Zvladnete to bez antibiotik?

Plan:

Udrzovat se co nejvic v pohode a fit az do porodu - abych to dala s klidem a lehkosti.

Co jsem pro to udelala:

Cvicila, chodila, meditovala kazdy den, precetla obrovske mnozstvi knih a odbornych clanku, zdrave jedla...

Realita:

DD -10 jsem neco chytla. Boleni v krku, ryma, kaslik... Takze jsem 3 dny lezela v posteli, vubec nebyla venku, na meditaci jsem nemela sebemensi naladu, jedla co se dalo, koukala na stupidni serialy a cetla bezecky casopis. V krku mam jak vybetonovano, uz sesty den nevydam ani hlasku. V noci se moc nevyspim - smrkat a kaslat se s brichem v leze moc neda, pokazde si musim sednout... coz je s brichem docela slusna gymnastika. Takze misto spani cvicim a je mi do breku. A kdyz je nejhur, jdu si ve 3 v noci vyplachovat nos slanou vodou, abych vubec mohla do rana dychat.
Pozitiva: Mohlo by byt i mnohem hur. A Zoe se zatim drzi statecne, to moje smrkani a kaslani s ni musi docela cloumat.

Mamka mi pise 2-7x denne, jak se mam. K tomu dostavam dalsich nekolik zprav denne od ruznych dalsich lidi, jak se mam. Zatim mi to prijde moc pekny, snad mi tenhle pristup vydrzi :)

Uz cca 3 tydny zpatky se zacaly projevovat postupne ruzne priznaky, ze DD nastane uz velmi brzo. Ukazuje se, ze "velmi brzo" je pomerne volne vyjadreni - nedeje se porad vubec nic.
Pozitivum: Nervozita opadla - jakekoliv dalsi priznaky uz davno beru s rezervou. Az ze me vyleze, tak si toho, predpokladam, vsimnu.

Predevcirem jsem si zajela do nemocnice na kontrolu, protoze uz 3 dny jsem mela v brise hnusnou bolest, o ktere me nikdo neucil, ze by byla normalni (kazda jen vetrinu dlouha a nepredvidatelna bodava bolest, jako kdyz by me nekdo nozem trhal podbrisek, vzdycky me to uplne paralizovalo).
Pochopitelne jsem jako prvni vec dostala nekolikrat pouceni, ze to neni holubnik, ale nemocnice a nemuzu si jen tak prijet, proste proto, ze jsem nervozni, jestli je vsechno OK. 
(Jiste, proto jsem taky predem nevolala - nechtela jsem utesit po telefonu, ale chtela jsem, aby se na me nekdo podival a poslechl si Zoe. A v nedeli rano, kdyz je moje midwife nemocna, se to tezko resi jinak, nez se tam proste vecpat.)
Nastesti jsem pokorne vydrzela prednasky a dockala se letmeho vysetreni, vsechno se zda byt OK. Akorat mi prekvapive hodne stoupnul tlak, ale co nadelam, zase tak zle to nastesti zatim neni.
Pozitivum: Vsechno je OK, jen mi hrabe.

Prispevek zverejnim se zpozdenim, protoze vlnu dobre mirenych rad bych ted asi neustala.
(Napsano: 7. listopadu, zverejneno 18. prosince.)

0 comments:

Post a Comment