Tenhle týden...

by Martina January 29, 2012 8 comments

Tenhle týden se staly dvě velmi podstatné události, které v součtu naprosto ovlivnily mé myšlení, můj pohled na svět a tedy i na běh a všechno okolo.
Ta první, to byl šok. Nemá cenu to rozebírat, ale když napíšu, že od té chvíle stojí Fordíček v garáži a čeká mě s ním už jen loučení a děkování za věrné služby, než ho odvezeme na vrakoviště, neboť je chudáček poměrně na šrot, tak je asi jasné, v čem tkví podstata. Zkrátka život je hned vidět z jiné perspektivy. Kupodivu, moje reakce na zničené auto nebyla vztek nebo smutek (až teď zpětně je mi líto, že se s Fordíčkem budu muset rozloučit, protože jsem s ním měla skutečně hezký vztah, i když občas trochu zazlobil:). Nic takového. Mé pocity byly čiré štěstí. Štěstí, že posádka (nejen Fordíčka) vyvázla bez zranění, že jsme pořád všichni spolu a že se vlastně máme strašně dobře. Co na tom, že jsem měla "zkažený" večer, že mě čeká hromada papírování a výdajů. To není důležité. Jsem šťastná.
Druhá věc se udála včera večer a mému novému pohledu na svět dodala ještě další dimenzi. Včera jsem viděla film Unbreakable. Na první pohled trochu nudný film, možná to způsobilo rozpoložení mé mysli, ale ten nový rozměr světa jsem začala vidět ještě trochu jasněji. Budu se na to muset podívat ještě jednou, ideálně s titulky, protože ne všemu jsem rozumněla, ale i tak... Mám teď hroznou chuť se nějak přiblížit přírodě. Najednou mám pocit, že na běhu vůbec není důležité dodržování tréninkových plánů a špičkové vybavení, ale i jednoduchém splynutí s přírodou. Zkrátka běžet a nebo jít, hlavně žít a užívat si to na 100%.
A nejen běh, ale všechno ostatní, včetně jídla zmiňovaného v minulém záznamu.
Vlastně myslím, že nepotřebuju další plány, pokyny, nařízení, diety... naopak se potřebuju zbavit všeho, co mě omezuje a způsobuje mi problémy. Řešení není toh na sebe nabalit ještě víc a přeplácat to "špatné" tím "dobrým", ale zkrátka odstranit to prohnilé. :)
Jen se trochu bojím se, že brzo se mi to všechno zase brzo zamlží a zase se propadnu do těch iluzí a prkotin, jako se mi to vždycky stává. Uvidíme, teď to vidím jasně.
A ještě poznámka: Kvůli rýmě už jsem prakticky týden bez tréninku a začínají mě bolet záda a noha... takže tréninkem to nebude, problém se objevuje i bez cvičení. Jsem v podstatě ráda, protože to jen potvrzuje to, jak to teď všechno vidím. Problém je v hlavě.