Jak je na bojišti a první výlet ve Vibramech

by Martina January 30, 2011 9 comments

Děkuju za povzbuzování, ráda bych k předchozímu příspěvku ještě něco dodala. Několik lidí mi psalo, že obdivují, že nejdu přes bolest. Myslím, že na tom není co k obdivu. Je to naprosto logický závěr. Když půjdu přes bolest, tak je evidentní, jak to skončí, zvlášť, když je to bolest čím dál znatelnější.
Dala jsem si běhací přestávku na dobu neurčitou, aby se to spravilo. Ale je jasné, že samo se to nespraví, taková situace už tu byla minulý rok přes léto. Ano, dva měsíce bez běhu pomohly, ale protože jsem začala běhat znovu stejně špatně, potíže se zase vrátily. Tentokrát jsem naprosto odhodlaná objevit příčinu utrpení mé Achillovky a cvičit tak, abych ji úplně odstranila. Běh není špatný, jak by se z mých zkušeností skoro mohlo zdát :) Jednoduše jen běhám blbě.


Na kolo je zima, do bazénu je děsně daleko a na hodinu aerobiku nebo Zumby mě nikdo nedostane (stačilo mi to dvakrát minulý týden, kdy jsem musela kvůli práci a mám na deset let dopředu vybráno). HEAT jsem zkusila, ale nic moc. Venku je všechno mnohem lepší, než v té vydýchané místnosti, kde mi žaludkem otřásá hudba. Nabízejí se procházky. Přiznám se, že mě to ale poměrně dost nebaví. Za půl hodiny člověk nevyleze ani z města a pak už je potřeba se vrátit. Jsou tu ale dva faktory, které by mohly udělat chození zábavnější. Jednak při chůzi, na rozdíl od běhu, není problém s sebou nosit foťák a sem tam něco hezkého vyfotit. To chci zkusit. A hlavně, v pátek jsem si koupila Vibramy :)

O Vibramech jsem uvažovala už od podzimu. Teď, když to vypadá, že chození na boso mé tělo skutečně ocení, rozhodla jsem se do nich zainvestovat. Hledala jsem, kde bych je mohla vyzkoušet a koupit, ale v Praze bohužel ani ťuk. Harry, se kterým příležitostně vybíhám, už zmapoval situaci, protože ho pětiprsťáky taky lákají, a doporučil mi koupit si Bikila, protože jsou na běh určené. Na rozdíl od ostatních Fivefingers mají podrážku maličko pevnější a tlustší, což trochu mění dojem pohybu na boso, zato ale vydrží mnohem déle a hned tak se neprošoupou, což je u bot na běhání docela důležité (pořád myslím, že v nich budu brzo běhat:). Hledala jsem tedy, kde bych si mohla vyzkoušet Bikila, dámské, v mé velikosti. Vyzkoušet jsem je potřebovala dosti nutně, protože mám jedno chodidlo o cca 15mm kratší, než druhé a u pětiprstých bot by to mohl být slušný problém. Nakonec jsem našla jediný obchod, REJOICE až v Klatovech. Psala jsem si s nimi maily, dokonce byli ochotní mi zaslat boty na zkoušku s tím, že ty, co by mi nesedly, bych poslala zpět. Pak se ale ukázalo, že Harry je z Klatov :) Tak jsem se rozhodla - udělám si výlet do Klatov, vyzkouším různé modely, porovnám, otestuju a něco vyberu.

Domluvila jsem se s Harrym, že mě vezme s sebou v pátek, až pojede domů. Takže předevčírem odpoledne jsem dorazila do obchodu :) Vyzkoušela jsem různé modely a mám následující poznatky:

• různá velikost chodidel až tak nevadí, boty se přizpůsobí
• prvních pár nazouvání je docela náročné
• boty se dají použít s pětiprstou funkční ponožkou, nebo bez ní
• boty se standardně perou na nějakých 30-40°, jsou na to dělané
• suší se ve stínu, ne na slunci nebo v sušičce
• Bikila mají skutečně tlustší a pevnější podrážku, než ostatní modely, ale i přesto téměř dokonale simulují chůzi na boso
• dámské boty se neliší pouze barevným provedením, ale také šířkou boty (já mám chodidlo poměrně široké, ale pánské boty na mě byly i tak příliš široké a sedly mi dámské)

Nakonec jsem s velkou slávou vybrala růžovo-oranžový model Bikila a ponožky k tomu:

Cesta zpět mi pomocí hromadné dopravy trvala neuvěřitelých 4.5h, protože mi ujel přestupní spoj...  to jen tak pro pobavení. Ale výletu rozhodně nelituju, přijela jsem sice ztrhaná skoro v půl jedenácté večer, ale stálo to za to.
Mno jo, ale kam s nimi? Venku mráz... tak jsem v nich pochodila trochu doma a odložila je, až přejde mráz. Prodavač navíc říkal, že je potřeba si dát pozor, jak nejsou moc teplé, tak člověk většinou nastydne, když v nich poprvé vyběhne ven na jaře. Ale včera večer se mi naskytla jedinečná příležitost. Potřebovala jsem dojít ségře naproti na autobus, asi 3km celkem. Nandala jsem si ponožky, Bikily, koukla na teploměr (-6) a sbalila do batohu Asics. Mno báječné to bylo. Ťapala jsem si vedle chodníků po trávě a ve sněhu a moc jsem si to užila. Chodidla se chytala země a já šla nejednou úplně jinak, tak stabilněji a lehčeji, zmrzlé trsy trávy mě krásně masírovaly plosky. Asi po kilometru už jsem ale začínala trochu cítit, že mi začíná být na nohy chladno, přeci jen v -6 jen v ponožkách a sandálkách, to není to pravé. Tak jsem se přezula :) Bylo mi to docela líto, že už budu muset do těch "obyčejných" bot, na druhou stranu, příliv tepla chodidla ocenila taky :)

Podle předpovědí by mělo přestat trvaleji mrznout už asi za dva týdny. Třikrát hurá, bude jaro a s ním kolo a Bikily! :)