Možná si teď budete myslet, že jsem blázen, ale to je mi fuk :) Vytvořila jsem si plán, je na víc jak 11 měsíců. Od téměř nuly (chůze a maliličko jogging, dnes) až po nějaké slušné běháníčko :) A proč je tak děsivě dlouhý? Protože dodržuje pravidlo 10% (v devadesáti procentech :D, většinou dokonce ještě trochu menší procento, než 10) a každý čtvrtý týden odpočinkovější, to znamená, že zvyšuji vlastně jen dva týdny ze čtyř. Je to tak pozvolný plán, jak jen to jde. Pěkně od chůze k běhu.
Že ho nedodržím? Samozřejmě, s tím se počítá. Něco podobného jsem absolvovala ve svých úplných začátcích. Měla jsem plán, toho jsem se držela, když jsem onemocněla, vrátila se o příslušný počet týdnů zpět... zkrátka jsem se v něm takhle plácala sem a tam, ve výsledku spíš kupředu. A neměla jsem žádné trable.
Šlo to dobře, protože nebyly ani velké závodnické ambice - tou dobou nikoho ani nenapadlo mi říct: "Hele, o víkendu je půlmaraton tady ve Lhotě, poběž taky." Teda možná napadlo, že jo, Johari, ale mě tedy rozhodně ani nenapadlo ho běžet. Jestli jsem zdolala nějakou kilometráž za měsíc, nebo uběhla pětku za půl hodiny, nebo víc, nebo míň, to mi bylo fakt jedno. Důležité pro mě bylo, že jsem si běhala. Jen ten blažený pocit. Teď to cítím stejně. Kašlu na závody, alespoň pro příštích pár měsíců. Život a běh jsou krásné i bez závodů :) (A hlavně si hezky natrénuju, bez zranění, a později vám to natřu.)
Takže cíl je držet se plánu jako klíště a rozumně se přizpůsobovat výpadkům v tréninku. A hlavně odolat všem provokacím, že tomu tréninku moc nedávám, že uběhnout dvojnásobek, než mám naplánovaný, mě přece nezabije atd. A taky odolat lenosti a nevynechávat :)
Mimochodem právě jsem odeslala přihlášku na 1/2PIM a PIM - jako dobrovolník. Už jednou jsem pracovala na startu a v cíli, letos bych ráda vyzkoušela alespoň na jedné akci občerstvovačku, takže se na vás těším, budu o vás pečovat, jak jen to půjde .) Myslím, že stejně, jako předloni, to bude silné a nezapomenutelné. Běžet, nebo pomáhat, pro mě je to stejně intenzivní zážitek.
P.S.: Při běhu v trávě je docela problematické se vyhýbat všem hovnům a střepům. To ten zážitek trochu kazí, ale já si ho zkazit nenechám :)
Gratuluji ti k planu, takhle to ma vypadat:-)
ReplyDeleteJsem rád, že jsi na to konečně přišla. Užívej si ty báječné pocity při běhu a na závody jaksi pozapomeň. Myslím, že to je cesta, jak dosáhnout postupně úspěchu. Já teď na chváli opět vysadím, bolí mě holeň a čekají mě zase stehy. :) Harry.
ReplyDeleteOdivuji Tvou sebekázeň. Já se takhle zkrotit nedokážu. Hodně jsem ubrala na svých plánech. Když jsem si přiznala, že nebude květnový maraton, chtěla jsem alespoň půlmaraton v březnu, ale teď je jasné, že nedám ani ten. Takže teď se fixuji na půlmaraton, který se koná v Ústí v září a ten rozhodně chci dát :-)Peggy
ReplyDeletePřesně jak jsme se tuhle bavily... A mě se ještě osvědčilo jet x měsíců úplně bez plánu, jen tak nějak nenásilně dodržovat běžecké dny a nemyslet si, že jeden vynechaný den něco ovlivní
ReplyDeletevypada to dobre, tesim se na historky v osobnim podani:)! 12:)
ReplyDelete