Pravá blondýnka po česku aneb jak jsem poprvé v životě běžný zaměstnanec

by October 23, 2011 11 comments
Počítejte se mnou:
  • 8.5h spánku
  • 1.8h cestování
  • 2h na trénink
  • 8.5h práce
Kolik nám zbývá? Zhruba 3h na vstávání, snídani a večeři, sprchy po tréninku, nachystat na další den a odpočinek. A k tomu ještě soukromé a pracovní maily z mé živnostenské směny, něco nakoupit, zpracovat prádlo, zveřejnit na web fotky ze soustředění, zajistit výpis z rejstříku trestů, od praktického lékaře z druhé půlky města a další "drobnosti". Stručně řečeno: naprosto nereálné.
Teď zpětně v tom vidím scénář klasické romantické hollywoodské komedie a nebo taky křivku standardního vývoje nálady zaměstnanců, když je zapojíme do nového projektu (co nás učili ve škole). Jen je otázka, na kterém hrbu té křivky právě jsem a tedy zda přijde propad a nebo ještě vzestup :) Ale hezky od začátku...
Začalo to tedy za zvuku energické a optimistické hudby, na tváři úsměv - první den do práce (pravá blondýnka jde na večeři se svým milým a očekává, že ji požádá o ruku). V práci pohoda, kolegové skvělí, ovšem té práce okolo té práce... Hned první večer jsem přišla domů ve čtvrt na devět večer a naprosto uštvaná (z práce jsem sice odešla dřív, ale absolvovala jsem pochůzky po městě pro výpisy k kdečeho a ještě si naivně chtěla koupit nové běžecké boty). A to jsem neměla trénink. Představa, že zítra mě čeká ještě trénink mě deprimovala - to nikdy nestihnu. Zoufale jsem do pozdního večera četla maily a snažila se zpracovat fotky a vymyslet time management na úterý. (Prává blondýnka se dozvěděla, že pro něho není dost dobrá a tak se s ní rozešel.)
Úterý a středa probíhaly prakticky ve stejném duchu a zoufalství se kumulovalo - kromě práce a tréninku jsem nic nestihla, vstávat v 6, vrátit se z práce okolo sedmé nebo osmé hodiny, cvičit, večeře, maily a soukromé úkoly se mi hromadily a já nebyla schopna to zpracovat, k počítači jsem lezla už předem v beznadějné náladě přes dva sušáky prádla, které jsem neměla čas sundat.
Ale ve středu přišel zlom. (Pravá blondýnka pochopí, co musí udělat, aby získala svého milého zpět - musí na Harvard.) Ve středu totiž přišla krize největší, stála jsem doma po tom, co jsem přišla večer z práce, hladová a zoufalá, nevěděla, čím mám začít. Byla jsem tak zoufalá, že mi vyhrkly slzy a chtělo se mi úplně seriózně strašně brečet. Ale pak jsem si vzpomněla na Leonu, na Honzu a na další oblíbené bloggery. Leona je v klidu, všechno zvládá a to se ještě stará o rodinu, vstává brzo. Honza je v klidu, taky má projektů víc, taky brzo vstává a těžce pracuje, když už nemůže, všechno vyhodí a jede od začátku. Inspirativní. Takže klídek, co stihnu, stihnu, co nestihnu, tak prostě nestihnu. Však ono to počká. Napsala jsem alespoň pár mailů, že nestíhám a že se omlouvám, ať všichni počkají. (Pravá blondýnka se začala učit a skutečně to fungovalo a dostala se na Harvard.) Tím, že se budu stresovat, to stejně neurychlím. A tak jsem zbytek týdne pracovala a trénovala intenzivně, snažila jsem se stihnout toho všeho co nejvíc, ale nestresovala jsem se tím, co jsem neměla šanci stihnout. Však ono to počká na víkend.
Začala jsem optimalizovat denní rytmus. Musím uznat, že kolegové v práci jsou tolerantní, protože hned první týden ve zkušební době si tam zavádím rytmus, jaký tam nikdo jiný nepraktikuje a zatím si nikdo nestěžuje :) Vstávám brzo, hodím do sebe něco malého, čaj s sebou do lahve a úprk na autobus. Trénink, pak do práce, tam obvykle vyvěsím mokré ručníky a plavky, případně uložím smradlavé boty do kumbálu, nachystám si snídani a chroupu jí při raním čtení mailů. Stejně tak si nosím do kanceláře oběd, protože vysedávání v restauraci zdržuje. A já potřebuju tu polední pauzu 30 minut nepřetáhnout, abych mohla co nejdřív vyrazit z práce a případně zase trénovat. Takže odpoledně u monitoru ještě šustím se svačinou a případně i večeřím a honem razím pryč. (Po tom, co pravou blondýnku vykopli z první přednášky, se začala zase učit a zjistila, že na to má!)
Včerejšek jsem strávila venku s Davidem - po týdnu, co jsme se viděli jen večer a to jsem ještě splašeně pobíhala po bytě a pak bezvládně padla do postele, to bylo potřeba. Vozila jsem mu hole na golfu, vymrzla jsem tam jako ratlík, ale byla jsem spokojená a užila jsem si to. Dneska jsem měla mít taky trénink, ale cítím se úplně hotová, celý týden na mě v práci prskali rýmičku a kašlíček a včerejšek mě docela udolal, cítím, že potřebuju fyzicky odpočinout, jinak by mě to mohlo přemoct. Pokusím se dohnat alespoň část restů, ale v klídku (jak říkají kolegové z práce, když se občas divím nad zbytečnou zdlouhavostí nebo úplnou zbytečností některých procesů: "Žádný stres, plat ti běží."). :)
Takže kdo ode mě na něco čeká, vydržte, nezavěšujte, jste v pořadí. Neflákám se, makám, ale hlavu mám jen jednu a ruce jen dvě, takže něco zkrátka opět nestihnu. Ale ono se to poddá, ono se to zlepší (pravá blondýnka taky nakonec přes všechny překážky školu dokončí a stane se úspěšnou právničkou :)).
A ještě poznámku na závěr: Kdybych tento týden neměla trenéra, o kterém vím, že ten můj tréninkový deníček čte, asi bych si ten čas na trénink nenašla. (Pravá blondýnka by se na učení vykašlala a kdo ví, jak by to dopadlo...) Takže sice pravda, že nástup do práce a k tomu celkem nově trénink podle plánu je trochu divočina, ale rozhodně to má svá pozitiva. Na začátku týdne to vypadalo, že to byla blbost, ale teď rozhodně nelituju. Ještě vymyslím pár dalších optimalizací, hodně pomůže páteční státní svátek a všechno bude dobrý :D

11 comments:

  1. Vítej do světa zaměstnaných. Taky to mám, někdy nic nestíhám, ale tak jsem si zvykla a nastavila si to, že už to není takovej problém. To si za chvíli sedne a už ti to ani nepřijde. Ale chápu tvůj prvotní šok... ;-)

    ReplyDelete
  2. :)) Jj, sok, to je spravny slovo :)
    Mimochodem jsem padla, jsem nemocna :( Ale nic desnyho snad, rymicka, kaslicek :)

    ReplyDelete
  3. No vidíš, už si děláš svůj systém, to je časem zajede a hezky potrénuješ:-)
    Vašek

    ReplyDelete
  4. Jj, ten system to chce :) A tenhle tyden jsem i tak dala skoro 13h, coz je, myslim, z organizacniho pohledu, slusny vykon. Akorat me to malem stalo zdravy rozum, ale ten system urcite pomuze :)

    ReplyDelete
  5. Zase to neprezen!!! Fakt pozvolna, zmatky i trening, ses sice temer zelezna, ale i kov se naporem okolnosti muze poskodit:). Drzim palce!!! 12:)

    ReplyDelete
  6. Pokud máš čas napsat takový dlouhý příspěvek, zas tak strašný to být nemůže ;o)))))

    ReplyDelete
  7. Prave jsme se v propojenych dimenzich opet potkaly. A mozna taky zitra rano v satne.:o) Kez by bylo zase jaro a sfoukla bych cyklotrenink zase spolu s cestou do a z prace... Vyrazne to urychluje, protoze 2 + 2 = 2! :o)

    ReplyDelete
  8. Nástupní týden do práce jsi zvládla bravurně! Teď se dej do kupy a pak s čistou hlavou jak do práce, tak do tréninku a hlavně i do osobního života :-)

    ReplyDelete
  9. Ty modré plavky Ti neskutečně sednou. Zírám :-)

    ReplyDelete
  10. Honza: Mno ted odpocivam (rozumej 10h v praci:), dolecuju... :)
    Pulec: Mno, jine veci jsem kvuli tomu odlozila... Ty vis :)
    Nikie: Urcite se zase potkame :)
    Bubo: Diky :)
    Jecminek: Ja doufam, ze je jasne, ze to nejsem ja.. :)

    ReplyDelete
  11. Dostala jsem se ke čtení Tvého příspěvku až dneska, protože přes týden díky práci absolutně nestíhám :-) Moc pěkné, úplně se v tom vidím, mám to naprosto stejně :-) Peggy

    ReplyDelete