Setrvačnost světa

by August 06, 2012 6 comments

Je jedno, jestli v tom vidím nějaký jasný cíl, nebo jestli mi to přijde důležité, nebo ne. Hlavně to chce pořád něco dělat, neflákat se a dělat, dělat to poctivě, věřit v to, co dělám. Časem to totiž vždycky přinese nějaký výsledek. Občas to, co jsem chtěla, občas něco jiného nebo nějaký bonus navíc. A občas to prostě jen zraje a zraje… ale jednou to určitě dozraje :)
Posledních několik týdnů se točilo kolem jiných věcí, než tréninku, závodů, sportu nebo hledění na správnou výživu. Zkrátka jsem se soustředila na jiné věci a trénink a vůbec sebe samou jsem trochu zanedbávala. Důsledky na sebe nedaly dlouho čekat a dostala jsem se do fáze, kdy jsem si přišla nezajímavá, nudná, objemnější než obvykle, bez kondice, trénink mi přišel nesmyslný a neefektivní. Ale netrápilo mě to nijak významně, protože to celé vyvažovaly radosti z jiných oblastí.
A když tu náhle, zrovna uprostřed období, kdy ve mně hlodaly myšlenky, proč já to vlastně všechno dělám, že je to jen marná a možná i trapná snaha, kdybych si radši odpočala a koukala na telku… jdu si koupit oběd do svého oblíbeného obchůdku: Objednám si jejich výtečné pečené zelí s rýží a nahlas přemýšlím, jestli si dám ještě polévku. Zeleninová, vypadá báječně. Ale nechci se přejíst. Kdo mě zná, ví, jak dlouho si dokážu vybírat (nejen) jídlo. Až povídá prodavač: "Vy sportujete, jen si ji dejte. Pořád jezdíte na kole? Vy jste mě tak inspirovala, že teď budu kupovat střešní nosič, dovezu si autem kolo na Zbraslav, tam sednu na kolo a pojedu až sem. Tím se vyhnu těm ošklivým silnicím u nás a budu moct taky jezdit...". Je to už pár měsíců zpátky, co jsem se zmínila, že občas jezdím do práce na kole (když jsem se snažila nenápadně zdůvodnit gigantickou porci, co jsem si objednala:). Několik dní na to se mě ptal na nějaké detaily a smutně konstatoval, že bydlí moc daleko, nemají tam cyklostezky a že nemá v práci kam dát kolo ani se kde se osprchovat. A hle, první část problému už má vyřešenou, jak bude řešit tu druhou, nevím. Má to těžší, než já, ale jde do toho. Vypadal nadšeně a šťastně. A to ještě ani nezačal. Úplně mě to dostalo.
Já, ze sportovního hlediska takový nudný, oplácaný, pochybovačný, sám sebou zklamaný antitalent? Ten život má ale setrvačnost! Strašně mi to zvedlo náladu. Najednou mi to došlo, že momentální pohled, ať se může zdát sebereálnější, neznamená nic. Důležité je dlouhodobé hledisko, obrovský, až vesmírný, nadhled. Tak jsem teď pár týdnů trochu proflákala, ale za to se mi dařilo na jiném bitevním poli. A proč ne?
Všechno to má setrvačnost. Vždycky, když se delší dobu o něco snažím a nejde to, pokračuju a nejde to… až se začnu blížit k místu, kde se už se snažím jen tak a moc nevěřím ve výsledek, který jsem si kdysi představovala. Začnu se třeba soustředit na něco jiného a najednou - ovoce uzraje. Najednou se něco zlomí a všechna ta práce a námaha se zúročí v nějaký úžasný výsledek, často i mnohem lepší, než jsem si představovala. Někdy tahle fáze, kdy přestávám věřit, že to má smysl, nebo dokonce přestanu a někdy pak zase začnu, trvá dny, někdy týdny, někdy roky.
Zákon zachování energie, karma, nazvěte si to, jak chcete. Ale mám pocit, že platí, vždy a všude. Co do něčeho dáte, někde a někdy se vám vrátí. I když myslíte, že už ne, že už je to ztracené a byl to vyhozený čas, zbytečná práce, nebo dokonce trapas, je to jedno. Jednoho dne se zkrátka něco stane a vy budete přesně vědět, že to se stalo jen díky tomu, že jste kdysi sebrali odvahu, poslední zbytky sil a nebo jen překonali lenost a udělali NĚCO, třeba i zdánlivě nepodstatného.

6 comments:

  1. :) je to mily, kdyz podobne "ujete" uvazujou mlady holky.. tak to asi nebude starim..:)
    Jednu dobu jsem premyslel, jestli tim, ze "budu dobry/vytrvaly/pracovity.." (nehodici se skrtni) vytvarim podminky pro to, aby se mi dobre skutky "vratily".. :).. pak jsem ale dosel k nazoru, ze se asi nic "samo" nevraci, ze je to blbost.. (navic kdyz to clovek dela s tim, ze by se to melo vratit, tak to asi neni dobry skutek, ne?) .. proste, ze mi pomaha jen ten dobry pocit, ze nejsem mrcha:), ze jsem delal, co slo.. atd. Proberem ve ctvrtek na dvojsmerce, tesim se na vypraveni.. 12:)

    ReplyDelete
  2. 12Honza: Ono se to prave podle me nevraci samo, ale proto, ze jsi neco udelal. Kdybys nic neudelal, tak se to samo nevrati. Jako kdyz se ucis na zkousku - to taky nedostanes jednicku jen tak jako ze samo, to neni dobry skutek. Ale proto, zes tomu dal energii. Dalsi kategorie je neco, co neni dobry skutek, ale ani nic "povinnyho", treba prave trenink. Tam je to vraceni slozitejsi a hrozne zabavny, to se clovek jen divy, co vsechno vlastne zpusobil tim, ze si sel zabehat treba... :) A kategorii samo o sobe jsou dobry skutky, tam je to komplikovany, ale myslim, ze se to taky vrati. A presne, jak rikas, ne proto, ze bys to delal, aby se ti to vratilo, ale proste proto, ze je to dobry skutek a chces tim nekomu/necemu udelat radost. Na ctvrtek se tesim! :)

    ReplyDelete
  3. Pay it forward. Ja myslim, ze se to vraci prave proto, ze to nedelame kvuli tomu, aby se to vracelo. Kazdej mame jenom jednu sanci jak prozit kazdej den. Carpe diem!

    ReplyDelete
  4. Některé tělo potřebuje víc odpočívat a když nemůže pa se vzpouzí hlava a přichází pochyby a váhání.
    Neboj všichni okolo hoří a ty jakmile trošku oschneš chytíš zase :)) držim palce :)

    ReplyDelete
  5. Domnívám se, že pokud člověk dělá věci tak nějak mimoděk, pokud to vychází z jeho nitra, má větší šanci na úspěch, než když to "tlačí".

    ReplyDelete
  6. poznat správně, že něco nejde (protože tvrzení "všechno jde, když se chce" má omezenou platnost:-)), považuju za vůbec asi nejdůležitější věc, aspoň pro mne, jak v tréninku, tak i v životě.
    Být inspirací je ale povznášející pocit že? ;-)

    ReplyDelete