B25 aneb jak jsem se musela domáhat diplomu

by June 15, 2013 20 comments


Příprava:

Že na Krakonošovu 25 pojedu, jsem se rozhodla už dávno, někdy ještě loni. A radši jsem se hned přihlásila, protože mi bylo jasné, že, jako vždycky, nebude příprava vůbec přesvědčivá. Pobíhala jsem tak náhodně, deníček si nevedu, odhadem jsem rozhodně nepřekročila 50 km za měsíc. Plán byl, dát si jednou za 14 dní v neděli delší běh. A takhle to dopadlo:

-6 týdnů:
17km, úžasné, ale pak jsem padla s virózou

-4 týdny:
Těsně po viróze, která mě slušně potrápila, dlouhý běh se ruší.

-2 týdny:
V neděli bylo v plánu 22km. Poslední dlouhý výlet před B25. Frčela jsem si to po okruhu, stěrače naplno a stejně jsem houby viděla. Rádio naplno - přes bušení kapek do auta bylo špatně slyšet. Ze soboty už zvyklá, pohoda. Hráli "I'll be there for you" (úvodní píseň z Přátel) a já byla šťastná jako blecha. Jak se říká - takové tréninky, když okolnosti nepřejí, jsou nejlepší. Poslední dlouhý běh před akcí.
Vyběhli jsme z baráku a než jsme se dostali k vrátkům, byly jsme promočené. V první zatáčce Johari kličkuje mezi loužema a křičí: "Já běžím radši po silnici!". A než to dořekla, slyším, jak jí to žbluňká pod nohama a má vody po kotníky. To jí ten goretex asi nezachrání :D Začínám přemýšlet, jestli nepromokavé boty pouští ven vodu, kterou si člověk nabere horem. Naštěstí mě to netrápí - v mojich pětiprsťákách se přelévá chladivá voda se a tam při každém kroku. A je to v pohodě.








Průhonický park byl pod vodou, stejně jako další cesty v okolí. Když jsme před desátým kilometrem neplánovaně probíhali kolem baráku (jinudy to nešlo), byla jsem promočená až na kost, prostydlá, mokré oblečení se mi lepilo na kůži. Fičelo. Normálně jsem to vzdala. Půjčila si od Johari suché oblečení a jela domů. A asi jsem dobře udělala, protože večer jsem se cítila trochu nastydlá, ale naštěstí to rychle přešlo.
Týden byl totálně hektický. V pondělí ráno jsem vyrazila do práce v 6:30 a dorazila ve 12:30. Pár hodin jsem neplánovaně strávila prací od Johari z domova - uvízla jsem v koloně blízko ní a nemohla jsem se dostat ani domů, ani do práce. Na noc na úterý jsem si koupila zubní kartáček a k radosti rodičů přespala u nich, protože na krizové lince mi řekli, že se domů zkrátka nedostanu. Zavřeno, zatopeno, zapadáno stromy.
Během týdne jsem tam strávila pak ještě jednu noc, protože trávit na cestě do práce a z práce denně 5h mi přišlo nepřiměřené. A pracovat z domova se mi zrovna úplně nehodilo. Zkrátka hektické jako blázen, k běhu jsem se dostala až v pátek a to velmi rekreačně: 4.5km za 38 minut.

-1 týden:
Pohodová desítka - dokonce dvakrát v týdnu. A to je všechno.

Suma sumárum: nejdelší běh 17km, všechno po rovině.

Akce!

Ještě před měsícem jsme měli jet čtyři. Nakonec jsem v tom zbyla sama. Ale proč ne. Ono mi to nakonec docela vyhovovalo, protože jsem se aspoň nemusela nikomu přizpůsobovat.
V pátek jsem vyrazila rovnou z práce, strávila hodinu a půl v totálně ucpané Praze a za 3h byla ve Vrchlabí. Hotel byl úplně úžasný, moc krásný a vybavený parádně. Nebyl problém si domluvit snídani na dřív, než se běžně podává, stejně tak místo ve dvanáct odjet až odpoledne. A když jsem jim chtěla dát příplatek, dali mi ještě slevu. Takže jestli někdy ubytování ve Vrchlabí, jedině U Zvonu (ne, toto není placená reklama:).


Vlastně jsem vůbec neměla čas nad něčím přemýšlet. V pátek jsem byla tak hotová, že jsem už skoro neměla ani sílu si vyčistit zuby (natož si třeba holit nohy). Padla jsem do postele a spala a spala, až byla sobota ráno. Nějak jsem se  připravila a vyrazila. Na poslední chvíli jsem si spočítala, že abych to stihla v limitu, musím mít průměrný čas na kilometr maximálně 9:36. To zní komicky, že? Ale hory jsou hory a já jsem já. Takže jsem měla velmi reálnou obavu, jestli to stihnu. Když doběhnu, budu ráda. Když to stihnu do limitu, budu skákat blahem.
Na startu nás bylo asi třicet. Hned po startu jsem samozřejmě byla poslední, ale byl tu znát určitý respekt - ještě poměrně dlouho (celý jeden kilometr) jsem viděla špalír běžců přede mnou. Začínalo se rovnou do kopce. Jak jinak. V podstatě nemělo smysl běžet, bylo to stejně rychlé, jak jít.
Asi po dvou kilometrech typu "nekonečný klukovické kopec" (asfaltka ve výživném úhlu) se to trochu uklidnilo, rovinka, občas i mírně z kopce. Musela jsem se obout, protože cesta byla samý štěrk. Začala jsem vkládat běžecké úseky a držela průměrné tempo kolem 10 min na kilák. Byla jsem klidná - pak to bude víc z kopce, to doženu.
Jenže to netrvalo dlouho a přišel ten správný stoupák. Cesta vypadalo jako vyschlé koryto potoka. Samé balvany, kořeny, díry. Stoupání, že by jeden lezl po čtyřech. Tep na 185, aktuální rychlost 24:11 (ano, oproti potřebným 9:36 docela rozdíl) na km, jazyk na vestě, slunce pálí. Za prvních 5 km jsme vystoupali přes 500m. Průměrný čas na km byl něco kolem 12 minut. Byla jsem vyfluslá jak švestka, modlila se za blízký cíl. A ten byl 20 (!) km přede mnou. V duchu počítám: tohle ještě 4x a budu tam! Jejda, jejda.

 Ten výhled stál za to...

Naštěstí následovala pasáž z kopečka. No jo, ale... sice jsme to běželi jinudy, ale zkrátka to, co jsme vyběhli, jsme teď stejně dlouho zase běželi dolů. Takže zase sklon 10%, ale tentokrát dolů. Poprvé v životě jsem začala přemýšlet, že možná dostanu křeče do stehen. Naštěstí se nic dramatického nekonalo a nějakou náhodou jsem to tak nějak zdolala. V půlce tohohle seběhu se mi začal dělat puchýř na noze. To se mi stalo v pětiprsťákách jen jednou za celou jejich kariéru (mám pořád ty první, už jsou prodřené skoro skrz na skrz). Proč zrovna dneska? Zastavila jsem, zalepila, ale po kiláku zase. Jak jsem měla zpocené nohy, náplast nedržela. Tak jsem nasadila vyšší kalibr, utřela nohu do kapesníku a nalepila compeedku.
Běželo se krásně. Nádhera. Jen ten čas. Postupně jsem průměrnou rychlost zlepšovala, ale pořád jsem s pohybovala někdo o cca 1-2 min na km pomaleji, než bylo potřeba. Byla jsem zhruba v polovině. Takže ještě dost na začátku na to, abych se do toho opřela, ale zase dost ke konci na to, abych měla dost času ten průměr zlepšit. Moc růžově jsem to neviděla. Ale vůbec mi to nevadilo. O nic nejde, kvůli času tu rozhodně nejsem.
Přišlo další stoupání. Tentokrát cestičkou, která skoro nebyla vidět, kytky až do půlky stehen a pod nimi potůček. Takže jsem si nabrala spoustu bahna a rozmočila nohy. Ono to v tom vedru bylo moc příjemné. Akorát mi to pak mírně znepříjemnilo poslední třetinu, protože mi to udělalo nepříjemné puchýře. Ale držely se, takže vlastně docela OK :)
Mno a zbytek cesty, to už byla vlastně procházka růžovým sadem. Sem tam kopeček (předevčírem bych řekla krpál jako kráva, ale teď to byl téměř neviditelný kopec), sem tam sestup, sem tam i rovinka. Nejvíc náročný byl asi ten terén, zvlášť u seběhů, protože to byly zase cesty jako korytem potoka (občas i s tou vodou), ale většinu času to celkem šlo.
Cesta byla značená velmi dobře. Akorát v jednom místě jsem fakt nevěděla. A tak jsem se vydala doleva. A v tu chvíli slyším: "Tam nééé! Doprava!" Důchodkyně stála na terase chatičky a křičela na mě. Zlatá to paní :)
Na hodinách pořád svítil čas, který byl podstatně nad oněch veledůležitých 9:36. Běhala jsem víc, chodila míň. Makala jsem, co to šlo. Ale vůbec nebylo jednoduché. Buď to byl moc velký kopec nahoru, nebo dolu, nebo nějaký obtížný terén.

 Celkem jsme nastoupali kolem 900m

Ale čísla klesala a klesala, až se na devatenáctém kilometru stal zázrak. Hodinky poprvé ukázaly 9:36. Jó! Je to tam! Teď už jen vydržet.
Začínala jsem mít docela dost. Občas mě trochu poškádlilo břicho (tak jsem snědla Tatranku a bylo to lepší), z kopce mě tuhly stehna, do kopce jsem prostě nějak nemohla. Těžko to popsat, ale zkrátka už mi to moc neběželo :)
Už jen pár kilometrů. Dokážu to! Průměrné tempo už jsem měla v pohodě i s rezervou (asi pěti vteřin:).
A pak přišlo další příjemné překvapení. Člověk by čekal, že v horách, když je člověk výš a hvězdám blíž, bude satelitní signál lepší. Ale ono ne, občas se mi objevovali na hodinách zvláštní čísla. Trochu to haprovalo. Takže buď byla trať nepřesně změřená organizátory, nebo to celé způsobila nepřesnost mého měření, každopádně najednou byl cíl. Skoro o 2.5km blíž, než jsem čekala. Takže nakonec ještě půl hodiny rezerva!
Juhuhů. Píp a je to tam. Sundat číslo a je to. Došla jsem si pro pití a užívala si to blaho. Zdolala jsem to. A co teď? To je všechno? Začalo mi docházet, že mi něco chybí. Kde je slibovaný diplom a tričko? Zašla jsem to stánku organizátora, který právě pojídal laskonku, a povídám: "Dobrý den. Prosím mohla bych dostat tričko a diplom?". Přestal kousat a povídá: "A co jste běžela?" - "Pětadvacítku." - "Ale to už přece bylo!" - "Co bylo?" - "Mno vyhlášení. Už před hodinou." Odmlčel se a povídá: " A kdy jste doběhla?" - "Teď." - "Jako teď?" - "Jo jo, jako teď." - "Až teď?" - "Ano, mě to tak rychle neběhá". Poměrně dlouho přemýšlel, co se mnou. Pak mě poslal za nějakou paní a ta začala shánět a shánět, až sehnala :) Tak se ještě ptám: "A ještě prosím, kde dostanu diplom?" - "A co jste běžela?" - "Pětadvacítku." - "A kdy jste doběhla?" - "Teď." - "Teď?" - "Ano, až teď." - "Aha." Odmlka. "Tak tady děvčata vám to napíší", ukázala rukou k jinému stánku. Tak tam jdu a povídám: "Mohla bych prosím dostat diplom?" - "Na stovku?" - "Ne, jen pětadvacítku." - "Pětadvacítku?" - "Ano." - "A vy ho ještě nemáte?", překvapení. "A kdy jste doběhla?" - "Teď." - "Kdy teď?" - "Před chviličkou" - "Až teď?" - "Ano, až teď. A hele, tedy ho mám, to je můj!", ukazuju na prázdný diplom se svým jménem. S úsměvem mi vyplnili pořadí a čas. A nebudete domu věřit, ale byla jsem šestá! :D


P.S.: Zapomněla jsem napsat, že organizace byla jinak skutečně skvělá, tři občerstvovací stanice byly parádní :)

20 comments:

  1. Znovu gratuluju a máš můj obdiv!
    :-D musel to být bezva zážitek!
    Tak já to příští rok nevzdám a budeme se domáhat spolu, jo? :-)

    ReplyDelete
  2. Prima výlet :o))
    Ale jsi fakt dobrodruh. Sama... Ale možná právě to se mi na tom líbí nejvíc.
    Gratuluju k dokončení

    ReplyDelete
  3. johari: Prosimte, ty bys to profrcela o hodinu rychlejs, to je uplne jasny ;)

    Leona: Ja byla nakonec fakt rada. Jsem se nemusela nikomu prizpusobovat, nikdo me pred startem neznervoznoval, nikdo nic nekomentoval... urcite by to bylo skvele i ve vice lidech, ale tenhle klidecek se mi tentokrat skvele hodil.

    ReplyDelete
  4. Sama, bez nikoho, bez podpory...
    Fakt klobouk dolu. Takhle jit do akce dokaze jen pravy ultra! Je to v tobe..:)
    velka gratulace a tesim se zase nekdy na shledani. 12:)

    ReplyDelete
  5. Teda Honzo, to jsi me rozesmal :)) Pravda, ze za takovy cas ostatni behaji ultra a pro me to vlastne ultra bylo, ale rozhodne bych si netroufla to tak nahlas pojmenovat :D Neprehanej! :)

    ReplyDelete
  6. Parádní výkon! Vůbec se neshazuj. Dokončila jsi a měla jsi ještě dost času do časového limitu! Prostě dobrá práce a moc ti gratuluji! :-) MSF

    ReplyDelete
  7. Výborný výkon...v cíli to bylo vtipný...jsi nezmar, já bych to asi vzdala, myslím diplom a tričko, když se tak divili, místo aby Ti blahopřáli. Ale já Ti gratuluju!!!
    Zuzka Součková

    ReplyDelete
  8. Zuzko, dekuju! :) Oni byli mili, jen to zkratka necekali vubec :D

    ReplyDelete
  9. Smekám! Mám pochopení pro výlety o samotě, to znám docela důvěrně, ale do něčeho podobného bych se nepustila, takže vážně obdiv :-)))Peggy

    ReplyDelete
  10. :-) díky. mimochodem právě jsem se nechala ukecat na nike run Prague, nechceš běžet taky? segra poběží první desítku vůbec, já s ní taky na pohodu, žádný spěch ;)

    ReplyDelete
  11. Gratuluju ses fakt dobrá tak se uvidime na nike .))

    ReplyDelete
  12. April: Dik. Tentokrat ani zadny moral nebyl potreba, moc me to bavilo :)

    ReplyDelete
  13. Holka, to je náhodička, že jsem na Tebe narazila, po doběhu jsem se po Tobě dívala a ptala se po bosé holce v červeném Tchibo tričku a oranžovém šátečku s pětiprstkama v batůžku. Myslela jsem, že běžíš přede mnou a cestou jsi asi zakufrovala. Až doma jsem s úlevou zjistila, že jsi přibyla na výsledkové listině.
    Gratuluju a jsem ráda, že jsi to tak krásně zvládla.

    ReplyDelete
  14. Cimbur: Jsme si spolu povidaly pred startem? :) Ja rikala, ze mi to potvrva... :D Dekuju! :)

    ReplyDelete
  15. Jojo, povídaly jsme si před startem. Tak zase na nějakým běhání. :-)

    ReplyDelete
  16. Tak snad se zase brzo uvidime! :)

    ReplyDelete
  17. Gratuluju k doběhu! A moc krásný článek :-) Péťa

    ReplyDelete