Jak trénuju - mozkové buňky...

by Martina October 05, 2013 7 comments

Nedávno mi došlo, že byť mi to teď vůbec nejde, moc mě trénink baví. Ono se to tréninkem ani nedá nazvat... Co mě ale vůbec nebaví, je ten čas, který permanentně věnuju přípravě na trénink.

Kancelář, kde teď sedívám, je moc hezká. Má jen drobnou vadu. Byla projektována pro 17 lidí. A sedí nás tam 42. Sice se mi podařilo do svým šuplíčků narvat sluchátka, pléd, náhradní boty a kalhotky (kdo čte pravidelně, ví proč), ořechy, skořici, med, čaje, krém na ruce, jelení lůj, žvýkačky a taky pár knížek, papírů a kancelářkých potřeb, ovšem že bych měla kam uschovat, nebo dokonce kde sušit třeba ručník nebo bundu, to skutečně ne.
A pomalu se dostáváme k tomu, co pro mě vlastně znamená jít běhat, plavat, nebo přijet na kole...

Běh
Běhat ráno nebo večer v blízkosti domova mě nebaví. Je zima, tma a není to tu moc hezké. Takže přichází v úvahu spojit běh s cestou do/z práce. Z práce ne, to je moc lehký a nebaví mě to (až na výjimky:) - z práce to mám z kopce. Takže nejlepší je běh do práce. Celý je to moc dlouhý, takže obvykle vystupuji někde po cestě a dobíhám jen část.
Ale pozor, nástraha: do práce ani z práce nemůžu běžet, když předchozí nebo další den pracuju z domova, nemám jak transportovat notebook.
Abych mohla ráno běžet do práce, musím to vědět dva dny předem, protože si tam den předem musím odnést boty, ručník a oblečení. Ráno si nesmím zapomenou zabalit ten zbytek - boty (pokud jsem v nich odjela den předem domů), kosmetiku, peníze, tramvajenku, přístupovou kartičku a případně svačinu. A telefon. Na ten občas zapomínám :)

Kolo
Kolo je lepší. Na nosič naložím vesměs všechno, co potřebuju a je to (ale notebook zase ne). Kolo ale není moc fajn, když prší nebo je náledí. A jak je zima, hromada oblečení, kterou na sebe musím navléct nemá konce. A vypadám jako houmlesák. Taky nemám kde sušit propocené věci z rána a dvoje oblečení se mi na nosič moc nevejde. Takže se odpoledne navlékám do mokrého a smradlavého oblečení. To pak nejen vypadám, ale i smrdím jako houmlesák.

Plavání
To je snad nejjednodušší. Zkrátka ráno vstanu, uvařím si do lahve čaj, popadnu ovesnou tyčinku a v polospánku se potácím na autobus, kde potají užírám tyčinku (řidič je na jídlo ve vozidle občas pes) a nenápadně usrkávám z lahve (jen ta potvora občas vydá takový ten říhavý zvuk...). Pak jen všechno odtáhnu do práce, rozvěsím okolo sebe (to můžu, na rozdíl od zpocených věcí to nesmrdí)
a večer to zase vláčím domů.

Případová studie

Pondělí: Tento týden jsem vlastně začala už v neděli. V neděli večer jsi si nachystala věci na pondělní plavání, lahev a tyčinku. Budíček v pět a jedem. To jsem zvládla dobře. Večer musím nachystat, co ponesu v úterý. V úterý si jen chci dát jógu. ALE ve středu chci jet na kole a ve čtvrtek běžet. A protože věci na čtvrtek se mi určitě nevejdou na kolo ve středu, musím je o práce donést v úterý, takže: Věci na čtvrtek si musím nachystat v pondělí večer.

Úterý: Ranní jóga, do práce nesu věci na čtvrtek. Večer chystám věci na středu na kolo.

Středa:  Cesta na kole do práce je fajn, jen několikrát musím zastavit a seškrábat z brýlí namrzlou mlhu. Večer nenápadně prchám z večírku, nechci jen domů v úplné tmě. Ještě kontroluju, co už v práci mám z pondělka na středu. Nechávám tam navíc boty, ať je zbytečně netahám. Na ulici zjišťuju, že jsem zapomněla nechat v práci i kosmetiku. Takhle ji zbytečně povezu domů a zase s ní poběžím zítra ráno. Vracet se nehodlám, v tomhle modelu se tam ukazovat nechci. To to radši ponesu na zádech zbytečně. Než to domyslím, potkávám kolegu z Anglie, který mě vůbec nepoznává. Když ho přeci jen zdvořile pozdravím, padá mu čelist a neví, co říct (to se mu přede mnou ještě nikdy nestalo). Jo jo, musím si koupit nějaké normální cyklistické oblečení :)
Po návratu domů vybaluju a balím na zítřek. Co je v práci a co ne? Snad jsem to odhadla dobře.

Čtvrtek: Přibíhám do práce, naštěstí mám dohromady všechno, co potřebuju. Aha, tak trochu jsem zapomněla na bundu. A během odpoledne navíc operativně ustanovuju, že v pátek pracuju z domova, abych měla větší klid na psaní zpráv. Takže večer jedu domů jen ve svetříku (aspoň jsem si zase vzpomněla na Machyho) v ruce sportovní tašku a v podpaží notebook a papíry - jen tak, protože jsem s tím nepočítala a nemám na ně další tašku. Ale aspoň mi to docela sluší, to mě hřeje a to je teď fakt potřeba.

Pátek, ten už byl na pohodu :) V půl sedmé pracuju, před osmou dávám půlhodinovou přestávku na jógu a ve dvě už jedu vyzvednout mámu ze služební cesty :)

Hurá, v zásadě se povedlo. Zapomněla jsem jen nepodstatné věci... Příští týden to bude ještě výživnější (dva večírky, dva organizované běhy a jedna návštěva) - postupně zvyšuji obtížnost :)