PIM 2009 z pohledu dobrovolnika / Volunteer's view of PIM 2009

by Martina May 16, 2009 0 comments

Já vím, že už je týden po maratonu, ale dřív jsem to vážně nestihla. A ani nemám čas se moc rozepisovat. Takže stručně a v bodech a pak si prohlédněte fotky :)

Proč jsem do toho šla:

• no přece proto, že dostanu kšiltovku a bavlněné tričko zadara (ano, to jest celá oficiální odměna dobrovolníkům)
• protože uvidím keňany z blízka
• protože uvidím do zákulisí
• protože budu mít určitě šanci běžcům pomoct a zpříjemnit jim jejich obrovský a obdivuhodný výkon

Co se mi líbilo:

• splnily se všechny body mých očekávání (předchozí odstavec) a ještě více
• pořadatelé byli skvělí, měli jsme k dispozici občerstvení, V.I.P. kadibudky, píšťalky na fandění...
• většina diváků i soutěžících byla vstřícná, milá, chápavá a poslušná
• zjistila jsem, že jsem schopná v komunikaci
• ve stavu největší nouze jsem byla schopna dát dohromady několik vět francouzsky
• podařilo se mi rozveselit nešťastnou irskou výpravu
• naučila jsem se používat takové ty vroubkované plastové pásky pro upevňování transparentů
• poznala jsem spoustu skvělých lidí
• měla jsem to štěstí sdělit několika ustaraným ženám, že jejich muž v pojízdné nemocnici neleží (takže se pravděpodobně jen nenašli)
  
• když jsem těsně před startem procházela startovním polem těch největších borců, ucítila jsem to pověstné veli silné mentolové aroma
  

Těžké okamžiky:

• našlo se i několik málo agresivních a netolerantních jedinců, kteří přebíhali trať, když byla plná běžců a byli na mě sprostí, i když jsem na ně byla milá a vážně se snažila jim pomoct
• pokaždé, když jsem viděla, jak do pojízdné nemocnice odváží dalšího bezvládného běžce
• když nám několik důchodců lhalo do očí, že běželi, jen, aby si mohli na občarstvovačce ukrást jablka
• když jsem ve 4:20 vstávala, v 5:30 vyjížděla z domu, v 6:30 jsme začali pracovat a sedla jsem si až v 16:40 v tramvaji

Závěr:
Drtivá většina dobrovolníků jsou také běžci. Chápou, jak se závodník cítí a co potřebuje. Ale také chápou diváka, který chce dobře vidět a snadno přejít přes trať. Snaží se dělat, co je v jejich silách, aby byli všichni spokojení. Je to práce velmi náročná fyzicky, ale také intelektuálně - kolik jazyků umíš, tolikrát jsi dobrovolníkem. A samozřejmě je třeba velká dávka trpělivosti. Ale stojí to za to!

FOTKY ZDE / PHOTOS HERE

I realize that it has been a week since the marathon week but I really had no time to write this earlier. Even now I don't have enough of time so this text is going to be brief. Have a look to the pictures :)

Why I took this opportunity:

• because I would got a free cotton T-shirt and cap (yes, this really is the whole official honarium)
• because I would be able see to Kenyan runners from near
  
• because I would see the "backstage"
  
• because I would have a chance to help runnesr and make them their admirable achievement more pleasant

What did I like:

• all my expectations (and more) came true
• organizers were great: we were able to take a refreshment whenever we needed, use V.I.P. TOI toilets, we got a whistles for cheering...
• the most of attendants were nice, tolerant and obedient
• I found out that I'm good at communication
• I was able to create a few sentences at French in a state of the highest preassure
• I succeeded in exhilarating the unhappy Irish group
• I learned how to use those small denticulated plastic belts for fixing placards
• I met a lot of great people
  
• I was lucky when I was able to tell to a few worried women that their husbands are not in the mobile hospital (so they are probably ok and just lost)
  
• when I was passing the starting field of the best runners before the start I was able to smell this famous powerful menthol smell
  

Hard times:

• there were also a few agressive and untolerant persons who crossed the race route even it was full of runners and they were vulgar to me even I was really nice to them and tried to help them
• each time I saw some that another inert body was transported to the mobile hospital
• when a few old persons were telling us lies that they run just to be able to steal an apple from the refreshment
• when I got up at 4:20, left home at 5:30, started to work at 6:30 and was able to sit down at 16:40 at the tram
  

Conclusion:
The most of volunteers are runners too. So they can understand how the runner feels and what he needs. And they also understand that the attendant wants to have a good view and be able to cross the race route. They endeavours to work hard and make everyone happy and comfortable. It is a very hard work physicaly and also intelectually - you have to speak as many languages as you can. And naturally you have to be very patient. However it is a great work!

FOTKY ZDE / PHOTOS HERE