V minulém příspěvku jsem si stěžovala na nedostatek motivace a vůle nějak pořádně trénovat. To se mi podařilo překonat, ale bohužel asi až moc.
Předevčírem jsem potřebovala zajet pro něco do města a vůbec se mi nechtělo tramvají. Vždyť je léto! Měla bych jet na kole, užít si léto. Bylo trochu deštivo (rozuměj přívalové deště), ale přece se nenechám zastrašit trochou vody. Tolikrát jsem už běžela v dešti a nikdy mi nic nebylo. A tak jsem se pořádné a funkčně oblékla a vyrazila. Neujela jsem ani 2 kilometry a přišla děsivá průtrž mračen. Během minuty na mě nezbylo vůbec nic suchého a při šlapání jsem cítila, jak se mi botami rozlévá voda dopředu a zase dozadu... Ale zima mi nebyla. Byla jsem celá zablácená a mokrá, ale šťastná - překonala jsem nepřízeň počasí a připravila si celkem zajímavý zážitek. A hlavně, cítila jsem se jako borec - většina lidí by podlehla lenosti a usadila by zadek do tramvaje, ale já ne.
Asi po hodině a půl jsem dojela zpět domů, dala si teplou sprchu, převlékla se a všechno se zdálo být v nejlepším pořádku. Večer mě trápila rýma, ale tak už je to skoro tři měsíce - když se přes den hýbu na vzduchu (což je skoro každý den), večer a druhý den dost smrkám a pekelně mě bolí v krku - alergie. Druhý den už ale byla situace jasná - měla jsem rýmičku, jakou nepamatuju, a samozřejmě všechny doprovodné jevy, jako teplotku a bolení zad a kloubů. Takže teď polehávám a snažím se vyléčit, protože už mi zbývá jen pár dní do odjezdu k moři. Tam jsem se tak těšila, že spojím běhání a plavání v moři do perfektního tréninku... ale ještě je pořád naděje, že se stihnu dát do kupy :)
Vůbec si nejsem jistá, jestli jsem vážně nachladla, nebo to je jen náhoda, ale čím si jistá jsem, že příště, než zase vyrazím na kole do deště, pořádně si to rozmyslím. Zima mi sice nebyla, ale 13-16 stupňů s deštěm zkrátka asi léto vážně není, i když tomu člověk na chvíli uvěří.
Tedy závěr: Je třeba pečlivě hledat hranici, kde přechází nadšení v blbost.
Předevčírem jsem potřebovala zajet pro něco do města a vůbec se mi nechtělo tramvají. Vždyť je léto! Měla bych jet na kole, užít si léto. Bylo trochu deštivo (rozuměj přívalové deště), ale přece se nenechám zastrašit trochou vody. Tolikrát jsem už běžela v dešti a nikdy mi nic nebylo. A tak jsem se pořádné a funkčně oblékla a vyrazila. Neujela jsem ani 2 kilometry a přišla děsivá průtrž mračen. Během minuty na mě nezbylo vůbec nic suchého a při šlapání jsem cítila, jak se mi botami rozlévá voda dopředu a zase dozadu... Ale zima mi nebyla. Byla jsem celá zablácená a mokrá, ale šťastná - překonala jsem nepřízeň počasí a připravila si celkem zajímavý zážitek. A hlavně, cítila jsem se jako borec - většina lidí by podlehla lenosti a usadila by zadek do tramvaje, ale já ne.
Asi po hodině a půl jsem dojela zpět domů, dala si teplou sprchu, převlékla se a všechno se zdálo být v nejlepším pořádku. Večer mě trápila rýma, ale tak už je to skoro tři měsíce - když se přes den hýbu na vzduchu (což je skoro každý den), večer a druhý den dost smrkám a pekelně mě bolí v krku - alergie. Druhý den už ale byla situace jasná - měla jsem rýmičku, jakou nepamatuju, a samozřejmě všechny doprovodné jevy, jako teplotku a bolení zad a kloubů. Takže teď polehávám a snažím se vyléčit, protože už mi zbývá jen pár dní do odjezdu k moři. Tam jsem se tak těšila, že spojím běhání a plavání v moři do perfektního tréninku... ale ještě je pořád naděje, že se stihnu dát do kupy :)
Vůbec si nejsem jistá, jestli jsem vážně nachladla, nebo to je jen náhoda, ale čím si jistá jsem, že příště, než zase vyrazím na kole do deště, pořádně si to rozmyslím. Zima mi sice nebyla, ale 13-16 stupňů s deštěm zkrátka asi léto vážně není, i když tomu člověk na chvíli uvěří.
Tedy závěr: Je třeba pečlivě hledat hranici, kde přechází nadšení v blbost.
At the last article I had been complaining that I had had no motivation and will to train properly again. Finally I thing I've passed through this but it seems that I've started to by diligent too much.
I needed to pick up something in the city the day before yesterday and I really didn't want to go by tram. It's the summer! I should go by bike to enjoy the summer. It was a bit rainy (understand rainstorms) but I'm not the type of women who can be discouraged by a bit of water falling from heaven. I had had run many times in such weather and it had been always OK. So I got dressed into my brand-name clothes made especially for sport in a bad weather. I was on the second kilometer and the terrible storm came. There was nothing dry on me during one minute. I was able to feel how is the water in my shoes moving forward and backward as I was moving my legs. However I didn't feel a cold. I was so muddy and wet. But I was happy - I had surmounted the unfavorable weather and enjoyed a special adventure. And in the main I felt like a macho - the most of people would truckle to their laziness and use the tram but not me!
Ninety minutes later I arrived back home, got a hot shower, changed my clothes and everything seemed to be alright. I had a running nose at the evening as always after some outdoor exercising in last three months - because of my allergy. But the situation was quite clear the following morning - I had a running nose so terribly and of course all concomitants as the temperature and a bone pain. So now I'm trying to cure myself because there are only few days to my trip to the see. I had been looking forward to this trip because it is a great opportunity to combine running and swimming training in a lovely environment. But there is still hope I will be able to go and maybe train a bit. :)
I'm not sure if I had really cough cold or it's just a "luck" but what I know is that I will consider twice going cycling next time in such weather. I hadn't been cold but 13-16 degrees of Celsius (55-60F) really is not the summer even I believed it for a moment.
The conclusion: It is needed to search the border between the enthusiasm and the stupidity with care.
I needed to pick up something in the city the day before yesterday and I really didn't want to go by tram. It's the summer! I should go by bike to enjoy the summer. It was a bit rainy (understand rainstorms) but I'm not the type of women who can be discouraged by a bit of water falling from heaven. I had had run many times in such weather and it had been always OK. So I got dressed into my brand-name clothes made especially for sport in a bad weather. I was on the second kilometer and the terrible storm came. There was nothing dry on me during one minute. I was able to feel how is the water in my shoes moving forward and backward as I was moving my legs. However I didn't feel a cold. I was so muddy and wet. But I was happy - I had surmounted the unfavorable weather and enjoyed a special adventure. And in the main I felt like a macho - the most of people would truckle to their laziness and use the tram but not me!
Ninety minutes later I arrived back home, got a hot shower, changed my clothes and everything seemed to be alright. I had a running nose at the evening as always after some outdoor exercising in last three months - because of my allergy. But the situation was quite clear the following morning - I had a running nose so terribly and of course all concomitants as the temperature and a bone pain. So now I'm trying to cure myself because there are only few days to my trip to the see. I had been looking forward to this trip because it is a great opportunity to combine running and swimming training in a lovely environment. But there is still hope I will be able to go and maybe train a bit. :)
I'm not sure if I had really cough cold or it's just a "luck" but what I know is that I will consider twice going cycling next time in such weather. I hadn't been cold but 13-16 degrees of Celsius (55-60F) really is not the summer even I believed it for a moment.
The conclusion: It is needed to search the border between the enthusiasm and the stupidity with care.
Přeji brzké uzdravení
ReplyDeleteto máš za to že se ti nechtělo. Teď se ti bude chtít ,ale nebudeš moct. To znám:)
ReplyDeletePulec diky :)
ReplyDeleteAnonymni: zas tak anonymni nejsi, mne je to jasne .) A je to presne tak, jak rikas. Ta karma...
sem se zapoměl podepsat. Já bych běhal až bych brečel a nebudu ještě víc jak měsíc .Včera jsem byl u doktora, že by mi jednu sádru sundali a místo toho mě poslal ve středu na operaci.
ReplyDeletePři nachlazení to moc nehroť minulej rok sem si uhnal ve Vídni na maratonu chronickou rýmu - měsíc a půl totalně plnej nos a bez běhání.
Raděs
Rades: aha, tak to jsem si myslela, ze jsi nekdo jiny :) Tak to jsem na tom jeste dobre, jen s rymickou, koukam. Tak drzi palce, at je to co nejdriv vsechno behuschopne .)
ReplyDelete