Peklo

by October 05, 2009 8 comments
Pořád přemýšlím, co dělám špatně. Pravidelně běhám už minimálně dva roky, z toho poslední rok se vážně snažím - dodržuju tréninkové plány, ale zase je neberu jako dogma, když cítím, že mám dost, zvolním, abych se nezranila a nepřetrénovala, ale zase se neflákám jen tak. Vážně se snažím. Upravila jsem jídelníček, papám hezky zdravě, hodně ovoce a zeleniny, dostatek bílkovin, málo chemických tučných hnusů. Mám dostatek spánku. Dělám kompenzační cvičení, protahuju se. Nepiju, nekouřím.
A výsledkem snažení je desítka jen těsně pod hodinu a k tomu natržený sval! Nechápu to. Co mám dělat jinak? Co dělám špatně?
Po závodě jsem měla dobrou náladu, měla jsem radost z toho, že jsem se zase o kousek překonala. Ale teď se na to dívám i z jiné stránky. Za mnou skončilo 140 lidí, přede mnou 1050 lidí a většina z nich bez zdravotní újmy. Tak na tuhle úroveň jsem to dotáhla za víc než 2 roky. To je trochu divné. Co dělají ti lidé přede mnou jinak a líp?
Po týdnu bez běhu jsem chvílemi vážně nešťastná - jen projdu okolo botníku, kde na mě koukají moje nové krásné a odpružené silniční boty, ve skříni mi visí hrudní pás. Včera mi přišlo potvrzení o přihlášení do Drážďan. Je to peklo.

8 comments:

  1. většina těch, co doběhli před Tebou hlavně běhá déle. Vytrvalost je "součtová" záležitost. Propadat skepsi po 2 letech je brzo, vydrž.

    ReplyDelete
  2. Hm, doufám, že máš pravdu. Díky

    ReplyDelete
  3. Nepropadej panice, noha se zahojí a chmurné myšlenky se rozjasní. Důležité je vydržet, protože běh je dlouhodobá záležitost. Jednu radu bych ale pro tebe měl. Zkus trénovat s někým ve dvojici nebo trojici a uvidíš, jak ti půjde výkonnost nahoru. Skupinové tréninkové vědomí je silné a motivující :-)

    ReplyDelete
  4. Skupinový trénink mě láká, ale chybí mi skupina. Kolem nikde nikdo a abych někam hodinu jezdila a pak zase zpátky, na to bohužel nemám pravidelně čas. Ale mohla bych to zkusit, když zrovna budu mít čas, to je pravda...

    Začínám se skoro stydět, jak strašný příspěvek jsem ráno napsala. Byla jsem fakt dost zdrcená :)

    ReplyDelete
  5. Ale, ale, děvče, co je to za skepsi?! Podívej se na mé karamboly....
    Kromě toho - běžec zraje 7 let, tak nevěš hlavu. Až se uzdravíš, dáš se zase do toho - ještě víc a ještě líp než dosud.
    Budu Ti držet pěsti.
    Leona

    ReplyDelete
  6. Nezapomeň na to, že na závodech bývá velká účast sportovců. I když doběhneš poslední, stále budeš lepší než to množství lidí, kteří nikdy nevyběhnou. Pro mě je vítězství každé doběhnutí ve zdraví do cíle, každá nově překonaná vzdálenost a každé nové zlepšení času. Já se třeba pomalu zlepšuju, ale ve své kategorii jsem stále max. tak 2-5 od konce (z celkového počtu do 20) a co... aspoň si zaběhám déle než ti rychlíci na prvních místech :-)
    Petr

    ReplyDelete
  7. Nj, máte pravdu, moc děkuju. Já jsem měla včera nějakou děsnou krizi po ránu. Asi absťák po endorfinech... :)

    ReplyDelete
  8. Takový pocity k životu prostě patřej a občas je má snad každej.Když jsem v létě funěla jak sentinel, místo abych naběhala objemy a dlouhý běhy na maraton, bylo mi taky smutno.To přejde.Hlavně ať jsi brzy fit.Zorka

    ReplyDelete