Třídenní Vánoce

by Martina December 27, 2009 1 comments

A je to pryč. Jsem doma se spoustou úžasných darů a už jen maličkou krabičkou cukroví. Už mě čeká zase jen to učení a trénink, abych se z toho učení nezcvokla dočista. O Vánocích jsem poctivě papala a jeden den se taky poctivě učila.
Běhat jsem byla na Štědrý den, kratší výklus se ségrou a pak v pátek, něco přes půl hodiny v tempu - to jsme běžely potmě a musím říct, že to je něco úplně jiného. Běh potmě, v pravé tmě, bez pouličního osvětlení, není vůbec náročný. Je to jako lehce proplouvat temnou hmotou, skoro jako stav beztíže. Člověk pod sebou trochu hrabe nohama, ale není to namáhavé, nemusí se koukat pod nohy (protože stejně nic nevidí), nevidí, jestli běží pomalu, nebo rychle, tak ho to nerozptyluje, nemusí na nic myslet. Prostě jen mává nohama a poslouchá svůj dech. Není na co koukat, nad čím přemýšlet. Super. Máto i své mouchy, pochopitelně. Např. když jsem stála tváří v tvář obrovské černé doze - viděla jsem jí, až když už jsme od sebe byly jen asi metr daleko a běžely jsme naproti sobě. Ale byla hodná, nezakousla mě.
Posilování jsem vůbec nestíhala, ale nijak jsem to neřešila, alespoň si tělo odpočalo. Problém nastal včera, když chtěla teta poradit nějaké cvičení na břicho, začala jsem ji nerozcvičená v džínách něco ukazovat a trochu jsem si asi něco přetížila v kyčli a cítím to ještě teď. Skoro to vypadá, že některé konkrétní cviky budu muset na pár dní vypustit a nahradit něčím jiným.
Taky mi došlo, že každodenní psaní blogu. když to zrovna stíhám, mi vyhovuje. Jednak mám s kým sdílet své úspěchy a problémy a taky mě to psaní nutí se trocšičku zamýšlet, což není na škodu, občas si něco zajímavého uvědomím. Vím, že některé z vás tím nudím, ale většinu z vás ne. Koho nudím, může si číst třeba jen jednou týdně a zbytek vynechat .)
Od zítřka tedy snad můžete zase očekávat skoro každodenní příděl nudných informací o věcech, které si rozumný člověk nechává pro sebe - jako to, co jedl, kolik váží, jaký má kdy tep a tak :D Asi jsem fakt magor. Ale to je určitě z toho učení, já za to nemůžu...