Včera jsem si taky uvědomila, že už za týden mě čeká týden, kdy budu každý den jezdit 2x denně 8km z čistě praktických důvodů (MHD bych tuhle trasu jela minimálně 2x tak déle). Ajaj, zapomněla jsem na jarní servis kola. To, na kterém teď jezdím, mám půjčené (asi natrvalo:) od kamaráda, který se odstěhoval do zahraničí. Takže vůbec nevím, kolik má najeto, jestli ho někdy někdo kontroloval atd. Navíc má viditelně obržděné brzdy a hlavně, má skutečně nesnesitelné sedlo. Minulý rok jsem jsem si pořídila cyklokalhoty, trochu to pomohlo, ale zakopaný pes je asi v sedle. Rozhodla jsem se, že letos si pořídím dámské sedlo a hlavně s dírou :) Protože přesně tam, kde má sedlo díru, původní sedlo nejvíce tlačí (fakt nesnesitelně) :) Napsala jsem do servisu, kdy jim ho můžu doručit a co budu potřebovat, objednali si mě na pátek. Dneska jsem ale odpoledne přišla domů, venku bylo krásně, svítilo sluníčko a v předpovědi na zítřek bylo zataženo s deštěm. Mám být v teple! A tak jsem zavolala do servisu a domluvila, že jim ho přivezu už dneska. Cesta to byla veselá.
Oblékla jsem džíny, sportovní bundu a staré běžecké boty - zpátky pojedu tramvají, tak ať nevypadám jako cykloúchyl bez kola :D Navrch jsem hodila reflexní vestu, přiblu, brýle a rukavice - to pak sbalím do batohu. Jen jsem vyšla před barák, zaplavil mě pocit blaha. Sluníčko, kolo, nepopsatelně úžasný :) Cesta ubíhala krásně, dokud jsem nedojela do Prokopáku. Podcenila jsem rychlost tání sněhu a ledu. Celá horní část (až k armádnímu objektu) byla odtátá částečně: na silnici minimálně 10cm ledu a sněhu, mezi tím koleje od aut, občas jen mokré, občas jezírka, často ještě se zbytky ledu i ve vyjeté kolejnici. Problém byl v tom, že ty koleje byly občas dost úzké. Snažila jsem se držet směr, ale jakmile pneumatika jen trochu zavadila ze strany o ledové kopce, kolo docela prudce změnilo směr, což vedlo k tomu, že jsem okamžitě narazila do ledové bariéry na druhé straně... několikrát jsem musela vysoce efektně seskakovat, snažit se při dopadu na led neuklouznou a rukama přitom krotit kolo, které se zmítalo ze strany na stranu a mělo tendence si lehnout, čímž by mi spolehlivě podrazilo nohy (přihlížející důchodkyně by to jistě pobavilo). Někde jsem sice jela krásně rovně v kolejnici, pro změnu jsem ale do sněhových zábran narážela šlapkama. Jeden úsek bylo nejlepší projet s jednou nohou na šlapce a druhou nohou se a la koloběžka odrážet od sněhu, hotová krasojízda. V Prokopáku bylo jen 7 stupňů.
Pak jsem ho ale překonala a ve městě už to byla pohoda, žádný sníh a dokonce skoro 15 stupňů. A tak jsem kolo zdárně dopravila do servisu, koupila si vysněné pohodlné (doufejme) sedlo. O víkendu si ho vyzvednu a už po cestě domů ho otestuju :)
Domů jsem dojela tramvají v představě, že vypadám civilizovaně. Ehm, až dodatečně jsem pochopila, čemu se to ty puberťačky, co šly na chodníku za mnou, tak soustavně uchechtávaly - přes celá záda, včetně batůžku, mám velkou hnědou čáru tvořenou kapičkami, které blatník jaksi nezachytil...
moje nové sedlo :)
0 comments:
Post a Comment