Testování Enervit gelu aneb moje druhá patnáctka

by Martina February 28, 2010 8 comments

Dneska jsem měla v plánu 15km za 90 minut, mých teprve druhých 15km. Výsledek byl 121 minut na 15,7km. Ale co bych chtěla, po státnicovém tréninkovíém výpadku a po antibiotikách a dalším výpadku... Pozitivní je, že teď hodinu po doběhu skoro nebolí svaly a klouby, což se po Mnichově říct úplně nedalo. Tělo si začíná zvykat.
Dnešní běh jsem se rozhodla využít pro otestování Enervit sport gelu. Koupila jsem si pomerančový. Z tohoto okamžiku jsem měla vždycky hrůzu. Neustále slyším a čtu historky, jak něko po požití gelu běhal od kadibudky ke kadibudce a nebo spíš ze křoví do křoví. Nikdy jsem žádný gel nezkoušela. Ale je mi jasné, že na závodě může pomoct. Nicméně testovat ho při závodě asi není nejlepší nápad. A tak jsem sbalila gel, balíček papírových kapesníčků .), malou lahvičku vody a vyběhla.
Prvních 5 kiláčků v podstatě z kopce, bez problémů. Dalších pět kilometrů do kopce. Na asi šestém nebo sedmém jsem otevřela gel a vycucla ho. Co se týče chuti, čekala jsem to mnohem horší, nebylo to vyloženě špatné. Horší byla konzistence. Byl to gel. Překvapivě :) Měla jsem pocit, že jsem právě pozřela lepidlo, které mi navěky slepí pusu a žaludek do malé kuličky. Zapila jsem to 150ml vody a pokračovala jsem. Čekala jsem, co se bude dít :) Prodejce mě ubezpečoval, že po jejich gelech žádné potíže nenastávají - proto jsem si také Enervit vybrala, i když je dražší, než ostatní značky. Jak jsem mohutně zapila ten gel, abych se trochu rozlepila a naředila to, vypotřebovala jsem všechnu svoji vodu. Zhruba na osmém kilometru jsem tak žebrala u stánku, zda by mi nedali zadarmo vodu :) Vodu neměli, natočili mi do lahvičky nějaký citronový nápoj. Byl dobrý, ale nebyla jsem si jista, jestli mi taková kyselá věc udělá dobře a tak jsem ho v podstatě téměř nepila.
Na jedenáctém kilometru přišlo běžecké osvícení - běželo se velmi mírně z kopce, ale dlouho, tep mi klesl na 70% a hlavně, cítila jsem, že teď běžím správně. Tělo běželo úplně samo, bez jakékoliv námahy, dýchalo se mi tak lehce, nehrbila jsem se, nohy vůbec nebyly těžké a pohyb, který vykonávaly, byl maximálně úsporný.
Aby se to vyrovnalo,  přišla na dvanáctém kilometru těžká krize v břiše. Začalo to pocitem totálně prázdného žaludku a pak nastoupila krutá bolest v okolí žaludku. Přešla jsem do chůze, bylo mi vážně blbě. I na lehký dotyk ruky na břiše to bylo dost citlivé. Koukala jsem se na hodinky, bylo to 45 minut po snězení gelu. Kdo ví, jestli to s tím mělo nějakou souvislost, bolení břicha mě občas postihne i bez gelu, ale jiné. Asi minutu jsem šla, už mě to bolelo i na zádech, bolel mě od břicha celý clověk. Lokla jsem si té citronové šťávy a pak jsem zkusila přejít do velmi pomalého klusu. A pak to najednou přešlo. Ulevilo se mi. Znáte to někdo?
Následoval už jen tradiční nejhorší kilometrový kopec s průměrným stoupáním 10% a míle domů. Těsně před cílem se zase břicho trochu ozvalo, ale už jen symbolicky.
Závěr testování: žádné střevní problémy rozhodně nebyly, mé obavy byly zbytečné :) To bolení břicha těžko určit, jestli to s tím mohlou souviset. Bylo to docela dlouho po tom, co jsem to snědla, netuším, čím to bylo způsobené.

 profil závěrečného Klukovického kopce

celkový profil tratě