Jiny prostor a generalka na pulku

by Martina March 15, 2010 5 comments

Minuly tyden jsem absolvovala prvni cast (8 dni v kuse) kurzu na osobniho trenera. A musim rict, ze kurz jsem si vybrala skutecne skvele - lide, co nas uci, jsou skutecne spickovi, vzdelani, rozumi tomu do hloubky a jde jim predevsim o zdravi a vyvazenost zateze pro nasi telesnou schranku. Jsou to lekari, fyzioterapeute i treneri, maji osobni zkusenosti z vrcholoveho sportu i s praci s beznymi lidmi a take nemocnymi lidmi. Ucime se respektovat ruzne, dnes jiz bezne, trable jako cukrovku, vysoky tlak, roztrousenou sklerozu, vyhrezle plotenky atd. Snahou je lidem citlive a spravne pomahat. Navic i mezi ucastniky kurzu je mnozstvi skutecne zajimavych lidi. Mam v sobe tolik dojmu a informaci, tezko to popsat. Vycerpavajici, ale uzasny. Dozvedela jsem se toho tak strasne moc, o tolik vic ted svemu (i cizimu:) telu rozumim.

Tech osm dni jsem skutecne zila v uplne jinem svete - kazdy den vstyk okolo pate hodiny, nachystat jidlo a veci a vyrazit na kurz. Tam devet az deset hodin vyuky a cviceni a pak zase domu a v podstate jsem se stihla vzdycky uz jen najist a jit spat. Po trech dnech uz jsem rano narazela do dveri, rozsypala vlocky na podlahu... uz jsem zacinala mit dost. A tak se stalo, ze jsem vecer na nasi krasne podlaze uklouzla - sla jsem jen v ponozkach. A dost jsem si narazila koleno - boule a modrina. Nejak jsem to rozdychala, vyspala jsem se a rano jsem tradicne nestihala a tak jsem na zastavku na kole frcela poradne rychle. Na neledi jezdim celou zimu a vim, ze kdyz nezatacim a nebrzdim, tak neni duvod ke smyku.
To rano jsem poznala, ze smyk muze zpusobit i nerovnost na ledu. Zkratka jsem jela rovne a rychle a dostala jsem smyk. Samozrejme, ze jsem spadla na kolena a k tomu jsem si vrazila loket do bricha. Bolelo to naprosto silene (nastesti jen ty kolena a kycle, bricho docela slo). Riditka se otocily oproti prednimu kolu a i sedlo bylo o 45 stupnu mimo osu. Vysledkem bylo, ze mi koleno opuchlo jeste vic a nesledujici tri dny jsem sotva chodila (a dva dny jsem byla ve stresu, jestli nemam vnitrni krvaceni:). Druhe koleno neopuchlo a nezmodralo, to jsem si "jen" odrela. Beh tedy padnul. Zase.

Vcera jsem po ctyrech dnech klidu mela v planu vybehnout. Teoreticky 20km. Opuch na koleni jsem uz docela vstrebal, ale porad jeste ne uplne. Modrina se krasne probarvila. A 20km jsem nikdy neubehla, maximum mam asi necelych 16km. Docela jem se toho bala. Nakonec jsem se narychlo dohodla s Leonou, ze to dame spolu, ze mi bude delat vodice :) A vyplatilo se to, vcera odpoledne jsem si jen tak zabehla pulmaraton :) Mam z toho radost, uz jsem docela klidna, ze to ubehnu i za 14 dni. Ted ty dva tydny uz mam jen kratke behy, takze to byla posledni prilezitost otestovat si, jestli to zvladnu. Ficel dost strasny vitr a celkove bylo nehezky, nasadily jsme pohodove (tedy velmi pomale) tempo a ubehly to za 2:40 a prumernym tepem 147, coz je fajn. Leona mela kazdou chvili tendenci zrychlovat, ale hned jsem ji zase zpomalila - celou dobu jsem se totiz bala, co prijde po tom sesnactem kilometru, az se octnu v neznamych vodach. Cekala jsem tezke krize. A ono se nekonalo temer nic. Tradicne me bolely kolena od asi dvanacteho kilometru, na sesnactem uz docela dost, ale dal se to nezhorsovalo. Postupne jsem zacinal citit svaly, na osmnactem uz jsem citila stehna i lytka a pak se pridaly jeste chodidla. Nejhorsi to asi bylo po tom, co jsem zastavila. Sice jsem pak jeste asi 100m sla, aby si nohy zvykly, ze uz se nehybou, ale stejne to byla sila. Protazeni tentokrat nebyla nudna nutnost, ale skutecne moc potrebna procedura. Dostala jsem Leony vybornou cesnecku, pohovela si v sede a vyrazila na nakup. Uz behem chuze po obchode se nohy dost vzchopily a temer nebolely. A dneska, den po, uz jsem uplne v pohode, necitim ani svaly, ani klouby :) Zkratka super!