Na nedělní maratonskou štafetu se fakt moc těším. Ale bojím se jí. Ne, že bych to neuběhla, ale abych si zase něco neudělala. Při minulé desítce jsem si natrhla sval. A jakmile běžím v tempu, což v neděli asi poběžím, cítím ho pořád. A to mě znervózňuje. Spolu s tím, že má váha je opět přesně tam, co byla, když se mi to stalo na podzim... Doufám, že je to iracionální a neoddůvodněná obava :)
Běžím druhý úsek. První úsek běží Patricie, která je rychlá jako blesk, takže poběží vpředu s těmi největšími rychlíky. Výsledný efekt bude vtipný. Obvykle se davem maratonců prodírají rychlí štafetáři, tentokrát se já, pomalý štafetář, vmísím do davu rychlých maratonců a budu tam překážet a všichni mě budou předbíhat. Riziko, že přepálím začátek, je tedy docela značné :) A to nemluvím o tom, že začínám během v tunelu, z něhož vede docela kopeček nahoru...
Ale to jsou všechno jen takové řeči, vážně se těším :) Je to můj první závod, který mi zaplatil sponzor :D
0 comments:
Post a Comment