Jak se věci mění

by Martina August 02, 2010 5 comments

Už v sobotu je knedlík. Ještě před měsícem jsem měla pocit, že jsem ve své životní formě, knedlíku jsem se nemohla dočkat a poměrně zoufale jsem hledala průniky volného místa v diáři a obdobných krátkých tritlonů. Dneska už jsou to skoro tři týdny, co se flákám, mám pocit, že forma je ta tam, na sobotu se docela těším, ale rozhodně už nemám tu touhu dát do toho všechno. Cílem bude přežít a pokusit se si to užít.
Minulý týden jsem strávila na soustředení s karate. Byl to úžasný týden, ale žádný běh, žádné kolo, žádné plavání. Místo toho spousta meditace, technik, procházek po horách, nočních bojovek, čaje, blažených pocitů ze setkání s přáteli a zažití věcí, které jinde nezažijete :) Cítila jsem se skvěle. Jenže... ke konci mě začala bolet achilovka. Z čeho, to ví Bůh - asi z toho, že jsem neběhala. Takže ke konci už jsem se ani moc nehýbala a soustředila svoji energii spíš duchovním směrem (a nebo jsem fotila, jak se ostatní moří při tréninku:). Ani po příjezdu domů jsem necvičila - několik dní jsem si dala volno, abych dospala spánkové manko a uklidnila achilovku. Dneska, 4 dny před závodem, už se cítím docela dobře (modřiy ještě nezmizely, ale jinak už nic nebolí), jenže... asi jsem chytla nějakou lehčí virózku. Ráno pobolívalo v krku a mírná rýmička, přítel na tom byl stejně. Takže trénink zase vynechávám. Ale lepší se to, zítra bych mohla zkusit nějaký lehký klus, tak tři kiláčky, otestovat, jestli už je noha dobrá.
Najednou je všechno jiné. Ale pořád doufám, že mi ten start tentokrát vyjde a že nepíchnu, protože ještě nemám ani náhradní duši, natož abych si ji stihla zkusit vyměnit... :) A snad přežiju :)
Ale můj trojitý sen se pomalu rozplývá. Vím, že to bylo úplně předčasné, ale na jaře jsem si říkala, že jestli se mi bude tritlon líbit, mohla bych se na něj zkusit přeorientovat - a byla jsem si jista, že to bude super. Teď sice stále ještě očekávám, že se mi to v celku líbit bude, ale už vím, že ze mě triatlet nebude. Proč? Chybí mi čas a peníze. Od podzima mám v plánu tak 2x týdně zaskočit na trénink karate (na soustředění mi došlo, jak mi to chybí), 3x týdně půl hoďky zaposilovat a 3x týdně běhat. Není to moc, co? A to je ještě optimistický odhad. Změnilo se i dost věcí mimo můj sportovní život a jednou z nich je, že budu muset víc pracovat. Takže údržba domácnosti, vaření a práce na čtyřech projektech a dvoufázový trénink jaksi nejdou dohromady. Navíc mi teď bude každá koruna dobrá, protože mě čeká stěhování do nevybaveného bytu. Budeme muset koupit všechno, od postele, skříní, vysavače, až po pračku, nádobí a tiskárnu. Zkrátka úplně všechno.
Ale co, v životě jsou časy hubené a časy syté, časem bude zase líp :) Jak říkal náš vyučující na byznys: "Krize není špatná, je to jen velmi napínavá doba se spoustou příležitostí." Chce to s usměvem makat a ono se to, doufejme, vrátí. Tak mi v sobotu držte palce, má zakrnělá a oplácaná tělesná schránka to bude potřebovat :)