První běh a kolo, rekordní duben

by Martina April 30, 2011 6 comments

V úterý bylo vtipné plavání - někdo zaspal... zkrátka bez trenéra :D Tak proč ne, zase to byla změna a rozhodně legrace :)
Následoval, po mnoha týdnech, opět první pokusný "běh" (pouhých 15 minut).
Abych se náhodou nenudila, okolo běhu klasicky strečink a posilování od Michala, takže další hodina a čtvrt cvičení. Zbytky energie jsem dala do úklidu bytu, který mě vzal dvě a půl hodiny (prostě jsme tu zase měli bordel).
A aby toho nebylo málo, na večerní trénink s klientem v posilovně jsem neměla auto a na poslední chvíli jsem zjistila, že autobusy mají dočasnou změnu trasy a cesta by trvala víc než 45 minut - to jsem tam rychleji pěšky... takže jsem si ještě dala dvě kratší vyjížďky na kole. Takže v pondělí kompletně všechny disciplíny :)
Ve středu hezké plavání, pak mě čekalo kratičké kolo, ale to jsem špatně zvolila trasu. Říkala jsem si, kolem golfového hřiště to bude hezké, to by ale nesměli stavět další jamky... každou chvíli jsem musela obrovským Tatrám uhýbat do pole a pak dlouho čekat, než si lehne prach, abych vůbec něco viděla.

Největší radost mi ale udělalo čtvrteční plavání. Nejdříve to tedy byl trochu šok...  přišla jsem do bazénu a má začátečnická lajna byla plná, dokonce i druhá, ve které už jsem byla dvakrát, když jsem se nevešla do první, byla plná. Vedle stál trenér, tak se ptám, do které? Prý do třetí. To je ta druhá nejpokročilejší! Asi jsem musela vyvalit oči, neboť jsem se záhy dočkala komentáře, že si dneska trochu máknu. Rozplaváníčko, prý na pohodu, haha, když to za mnou valí čtyři rychlí borci, je mi trapné zdržovat... po půl hodině téhle rozcvičky, když už jsem toho začínala mít dost, jsme dostali "konečně pořádný trénink": kilometr, na čas. Ehm, já ještě neuplavala kraulem v kuse víc jak 150m... Marně jsem se snažila pochopit, jaký čas ukazují ty divné hodiny s vteřinovkou a tak jsem se koukla na obyčejné, co mají jen minuty, a vystartovala jsem. Jednou za čas jsem před sebe pustila vláček, co mě začal o dva bazény dohánět a snažila jsem se, co to šlo. Hlavně to uplavat. Do konce mi zbývalo ještě 150m a borci už měli odplaváno. Tak jsem to ještě doplavala, kouknu na hodiny, plus mínus minuta to bylo 24 minut. To jsem nečekala, myslela jsem, že to pod půl hodiny nezvládnu. Super :) Jen pár vteřin po tom doplavání to přišlo - nikdy bych netušila, že člověku může být ve vodě horko. Začal mi hořet obličej, snažila jsem se ho ponořovat, aby se mi trochu chladil, ale stejně, úplně jsem se v tom bazénu vařila. Trvalo to ještě hodinu po tréninku, než jsem se dostala zase do normální teploty.
Odpoledne zase trochu běhu, ale bylo mi nějak blbě od žaludku a navíc pražilo sluníčko a bylo děsné vedro.

A teď k dubnovému rekordu. Kilometráž je přes všechny sporty prakticky nulová, ovšem díky protahování a kompenzačním cvikům a posilování jsem věnovala tréninku a jiným fyzickým aktivitám neuvěřitelných (na mě) 72 hodin a 8 minut, to je v průměru skoro dvě a půl hodiny denně. Je to znát - nestíhám, nestačím... Přemýšlím, co s tím. Kompenzační cvičení zatím urychlit nemůžu, to bych se dostala tam, co jsem byla... A zbytek odstřihnout nechci :) Tak zatím jen doufám, že až mi teď v týdnu skončí předplatné plavání a tím skončí i téměř každodenní vstávání ve 4:40 a večerní ulehání v devět, bude to zase snesitelnější :) I když už teď tak nějak tuším, že mi ty tréninky a ti lidé budou chybět - určitě se tam zase někdy vrátím.