Trpělivost přináší výsledky - 17.4. - 24.4.2011

by Martina April 22, 2011 3 comments

Týden začal tak podivně. Poměrně vyčerpaná vydatným víkendovým zahrádkařením a různými hormonálními pochody jsem se ráno sotva vyhrabala z postele, na plavání dorazila naprosto promrzlá. Dan, jakoby věděl, že se necítím úplně eňo ňůňo, dal takový volnější trénink, hodně zaměřený na techniku. Ovšem na konci to "vykompenzoval": Skočit do vody a uplavat 50 metrů tak rychle, jak to půjde. Borci přede mnou měli časy kolem 43 vteřin. Hmm, to jsem tedy zvědavá, jak mi to půjde. Uplavu vůbec těch 50 metrů? :D Vyškrábala jsem se na stupínek. Bylo to vážně dost vysoko, málem jsem dostala závrať :) Šipku ze stupínku jsem neskákala už alespoň deset let a ani nikdy předtím mi to nešlo. A hop, tak nějak jsem během skoku automaticky zavřela oči. Hlavu jsem snažila držet u hrudníku, aby mi nespadly brejličky. Ale asi málo, protože brejličky mi okamžitě vlály kolem krku. Trochu dezorientovaná jsem se vynořila a snažila se rozkoukat a nandat si je zpátky, pak mi to přišlo trapné, ostatní už v půlce bazénu... tak jsem plavala bez nich. Kličkovala jsem jak opilá. Těch zoufalých 50m jsem plavala minutu. Ale fakt jsem se snažila.

Aby to nebylo málo, celé ještě jednou. Tentokrát jsem si brejličky utáhla, že mi málem vysály oči a hlavu jsem tiskla k hrudníku skutečně, co to šlo. Povedlo se mi nezavřít při skoku oči, brejličky zůstaly na místě a hned se mi plavalo líp. 53s. Tak ještě parkrát s takovým zlepšením a budu mistr světa :)
Jenže už v půlce druhého bazénu jsem měla nějak dost, myslela jsem, že v té vodě omdlím. Ale utěšila jsem se pocitem, že by mě hned vytáhli, přece všichni koukaj, a tak jsem nepolevovala ve své snaze. Vyplavat a domů. Bylo mi fakt blbě, klepaly se mi ruce i nohy, motala se mi hlava... Doma jsem lehla do postele a skoro hodinu podřimovala, pak se nacpala a bylo mi líp.
V úterý ještě doznívala pondělní krize, už jsem se neklepala, hormony se trochu srovnaly, ale bolelo mě břicho... takže plavání jsem vynechala a asi jsem se rozhodla dobře.
Středa a čtvrtek ve mně vyvolaly smíšené pocity, zkrátka jsem oba tréninky s něčím bojovala a měla jsem pocit, že mi to moc nejde.

Všechno se ale rázem změnilo v pátek. Měla bych si to datum poznamenat do kalendáře a slavit jeho výročí, protože v pátek jsem poprvé u kraula odpočívala. Plavání kraulem pro mě představovalo krásný odpočinek, vydýchání. Plavala jsem souvisle další a další bazény a netopila jsem se, nezadýchávala se, napila jsem se jen výjimečně, když někdo vedle udělal nějakou velkou vlnu a měla jsem pocit, že bych dokázala takhle plavat celý den. Boží! :))