8.4. - 17.4.2011

by April 18, 2011 2 comments

8.4.2011
První bazén na rozplavání jsem musela plavat úplně ukrutně rychle, protože jinak si nedokážu vysvětlit, proč se mi po něm totálně rozpadly brýličky. Takže půjčit si jiné a honem zpátky do vody. Žádná výhra to nebyla, mlžily se po deseti vteřinách, po každém bazénu jsem si je musela vyplachovat, jinak bych narazila do břehu. Navíc mě to nějak rozhodilo a prvních několik bazénů jsem se spíš topila, než plavala, nějak ne a ne ukočírovat dýchání. Ale pak se to všechno srovnalo a zase jsem si tu lekci moc užila.
Rozpadlé brýle mě vyhnaly opět navštívit některý z mých oblíbených sportovních obchodů. Dlouho jsem váhala a pak koupila brýle, co se zdají být z jednoho kusu - nemusely by se hned rozpadnout. Jestli rovnou koupit i čepici, jsem laborovala ještě jednou tolik, protože to není úplná nutnost, na druhou stranu, když se nadechuju a místo vzduchu mám plnou pusu vlasů, není to ideální. Některé vlasy gumičkou nezkrotím. Co mi dělalo starosti, že čepici jsem měla na hlavě jen jednou, asi před deseti lety, na gymplu. Měla jsem nějakou gumovou a nandat si ji bylo náročné, sundat ji ještě horší, měla jsem pocit, že mi vytrhala polovinu vlasů. K tomu se pak slepila a už ji nikdy nikdo nerozlepil. Nakonec jsem u dna regálu objevila, že mají krásnou látkovou čepici :) Navíc byla poměrně levná, takže nebylo nad čím váhat.

11.4.2011
Dneska se to začalo tak nějak hroutit. Po raním vstávání jsem byla už v osm večer, jako vždycky, trochu mimo. Nejdříve jsem se, místo sprchovým gelem, umyla v podpaží kondicionérem pro větší objem :D a pak jsem si chtěla budíka nastavit na 23:45 a nastavila jsem si ho na 11:45. Naštěstí jsem si to nějak zázračně zpětně uvědomila, opravila, načež přišla ségra a místo hrnku, který chtěla odnést, odnesla můj telefon s nastaveným budíkem. Nakonec se ale všechno povedlo napravit a já mezi osmou a devátou ulehla, jenže jsem spala na tvrdém a nakloněném gauči a před půlnocí mi zvonil budík - vstávat a vyrazit na pracovní cestu.
Následovalo skoro 30h prakticky bez spánku.

13.4.2011

Původně jsem se měla vrátit domů za 24h od odjezdu, tedy včera o půlnoci, takže jsem počítala s tím, že zase stihnu dnešní ranní trénink. Jenže jsem se vrátila až v půl třetí a na tvrdý a nakloněný gauč u ségry ulehla ve tři. A vstávat ve 4:40 po víc jak dnu bez spánku, tak to tedy ani omylem. Stačilo, že jsem musela vstávat v 7h, abych stihla pracovní školení. To mi bylo naplánováno narychlo během včerejška, takže jsem neměla ani co na sebe... došla jsem tam s kufrem, ploutvičkami, ve Vibramech a v neformálním oblečení, co jsem měla na sobě celý včerejšek a předvčerejšek a samozřejmě s mastnou hlavou, protože půl hodina spánku pro mě byla mnohem cennější, než krásné vlasy. Až na dva další (ti měli jen košili), byli samozřejmě všichni v saku a upravení. Ale příjemné atmosféra, nekonečná zásoba čaje, takže jsem ani neusla. Odpoledne jsem se konečně dostala domů, inspirována Born to Run snědla mexické jídlo a ulehla do postele. Zase jen na hodinu, protože večer mě čekal klient na trénink. Po probuzení jsem měla zimnici, teplotu, asi se dostavilo vyčerpání. Naštěstí volal klient, že nestíhá. Jindy by mě to trochu pokazilo náladu, dneska jsem děkovala všem bohům :) Něco jsem pojedla, vypila a zase šla spát. Rezervaci na zítřejší plavání jsem rovnou zrušila, cítila jsem se dost strašně.

14-15.4.2011
Ve snaze dohnat zmeškané plavání jsem šla plavat ve čtvrtek večer a hned v pátek ráno. Ručník ani nestihl uschnout, hlavu jsem si mezi tím ani nešamponovala, za takových okolností asi zbytečnost. Čekala jsem, jak to půjde, ale v zásadě v pohodě, únava jen velmi lehká.

16.-17.4. 2011
Víkend měl být ve znamení dohánění restů, včetně kompenzačních cvičení. Cvičení jsem nakonec stihla spíš průměrně a zbytek prakticky vůbec, protože jsem oba dva dny strávila rytím a kydáním zahrady a vybíráním kořínků plevele. K takové akci bychom se sami asi nikdy nedokopali a asi proto neplánovaně přijeli rodiče a nastolili tento úkol a intenzitu práce. Řeknu vám, zlaté půlmaratony. Sedm hodin vyskakování na rýč, poskakování na něm, aby se zaryl do země a následné přehazování kil hlíny do vzduchu znovu a znovu, dokud se neoddělí kořínky, ke kterým je potřeba se sehnout a všechny je vybrat, to je fakt mazec :D Smekám před zahrádkáři, musejí mít superkondici :D

2 comments:

  1. No, jako se vsim.. kdyz te to bavi, tak unavu nevnimas:). Moje poznamka patri k zahradnickym pracim, moje oblibena cinnost. Ovsem takove ryti a sazeni po 50km? Nema absolutne chybu!:)

    ReplyDelete
  2. Výborný týden :-D :-D Koukám, že do toho hezky šlapeš ;-)

    ReplyDelete