Znojmo, Vídeň, Úžasný

by Martina September 18, 2011 10 comments

Naprosto nepopsatelný zážitek. :)) Zkrátka úžasný! Tak úžasný, že vůbec nevím, co psát, bylo toho tolik...
Hned na začátek musím poznamenat, že to celé vymyslela Leona někdy na začátku léta a všechno nám to krásně vymyslela a zorganizovala, takže nám zbylo si to jen bezstarostně užít. Kdo vysloveně nenapsal, že nejede a třeba se jen neozýval, toho zaregistrovala na závod a měl tak vystaráno a nemusel se už rozhodovat :)
V pátek po-o jsem osedlala Fordíčka a valila po ta-ta-ta-ta dálnici do Velkého Meziříčí. Tam jsem vyzvedla Jíťu a dovalily jsme až do Znojma. Prakticky hned po nás přijely ostatní holky - celkem nás bylo sedm, v sobotu deset (já, Leona, Sára, Leony mamka, Jíťa, Dáda, Monika ze Znojma a později se k nám přidala i Moniky mamča a ve Vídni jsme se setkaly s Bárou a Káťou). Kolektiv naprosto bez chybičky, atmosféra uvolněná, jeden fór a záchvat smíchu střídal druhý, tabu nebylo nic :D Popsat ani napsat se to nedá :)
Ubytovaly jsme se, všechny na jednom patře, Leony rodina na jednom pokoji, Dáda s Monikou na druhém a ve třetím já s Jíťou. Následovala krátká prohlídka Znojma a večeře. Páni, Znojmo je fakt krásné město, vypiplané, čisté, milé, nádhera. A ta večeře... za normální cenu naprosto famózní jídlo. Detaily z prohlídky napíšu k fotkám, to bude výstižnější :)
Večer jsme ještě popovídaly ve dvoře penzionu, to byly zase perly :D Spát jsme šly celkem brzo, ale povídaly jsme ještě v posteli. :)
Ráno budíček na sedmou, cvičení, snídaně (mimochodem taky dobrá, úžasný servis) a odjezd do Vídně. Vyzvednout čísla, projít kupu stánků a pobrat co se dá :) K obědu obloženou čerstvou bagetku a ořechový rohlíček, ať žijí sacharidy. Namalovat vlaječky, přezout, do budky (budky splachovací!:) a na start :)
Před startem jsem se zase trochu bála, jak to bude s mými zády. Ve středu mě sice Michal prokřupal, namasíroval, protahovali jsme a posilovali, dal mě do kupy, říkal, že si myslí, že v sobotu už bych to mohla běžet a že je to úplně normální a přirozené, když jsem tu kilometráž navýšila tak skokem, že na to holt ty svaly ještě nejsou připravené. Ale já si pořád nebyla jista, cítila jsem, že to pořád není úplně eňo ňůňo, i když nic nebolelo. Bála jsem se, aby to nebylo jako minulou středu a sobotu - při běhu bez problémů a druhý den hodně nepříjemná bolest. Prakticky už od pátku jsem byla rozhodnutá: vyklušu to. Bez diskuze, prostě to normálně vyklušu. Dlouhodobá příprava, naběhat kilometry na půlmaraton, to je teď moje priorita. Proč se tlačit v davu ve Vídni, když jsem se o čas tlačila minulý týden? Tentokrát na pohodu a basta.
Do not mi hrálo, že Jíťa chtěla ten svůj první závod běžet tempem tak, aby si pohlídala, že to bude pod půl hodiny - alespoň tak jsem to pochopila :) Stouply jsme si dost dopředu, protože zkušenosti z Frankfurtu byly jasné.
Odstartovaly jsme, dav se přehrnul přes nás, ale nenechaly jsme se vyvést z míry, však jich za dva kiláky zase dost seberem. Tenhle závod byl první, kdy mi vyhovovalo něčí tempo - běžely jsme s Jíťou spolu, sem tam si něco řekly, zkrátka pohodička, moc jsme nefuněly. Hlavu jsem si naprogramovala na to, že to není závod, že je to výklus a tak mě nezajímalo tempo a mohla jsem se maximálně soustředit na techniku. Sem tam jsme jen zkontrolovaly, jestli se vejdeme pod tu půlhodinu. Byly jsme domluvené, že kterákoliv tu druhou opustí, když bude chtít běžet rychleji a nebo pomaleji. Ale oběma nám to perfektně vyhovovalo a tak jsme až do cíle běžely spolu :) Několik kroků za námi běžela Leona, ale nedoběhla nás (ne, že by nemohla) a ani na nás nekřikla, snad že nás nechtěla rušit nebo co :DD Takže to jsme nevěděly. Mno zkrátka Leona... radši má při závodě hlavu prázdnou a je sama. Posledních asi 400m, tak řikám Jítě, ať klidně zrychlí, protože se pořád držela se mnou , přitom bylo vidět, že má mnohem na víc. Tak jsme na sebe chvíli pokřikovaly, ať běží a že se jí nechce mě tam opustit, a já že se bojím o záda, ať běží... mno a pak jsem si řekla: "Čert to vem, těch pár metrů mě nezabije," a zrychlily jsme :) Cílem jsme skoro prosprintovaly :)
Koukala jsem na hodinky jako puk. Stopky jsem si sice ani nezapla, ale věděla jsem v kolik byl start a vypadalo to, že jsme běžely okolo 26 minut. To je blbost, ne? Dyť jsme se ani pořádně nezpotily, konverzovaly jsme... před týdnem na GP jsem byla o 100% vyšťavenější. Nakonec se ukázalo, že trasa měla jsem 4.6 km, tak nějak. Tím se to částečně vysvětlilo, ale stejně, na to, jaká to byla pohoda, to byl hezký čas, byly jsme obě moc spokojené, běželo to tak nějak samo. Možná právě proto, že jsme to absolvovaly spolu a tak to rychleji utíkalo. Kdo ví. Každopádně jsme "zabodovaly" - okolo 170 místa z cca 700 žen. A kdybychom do toho daly víc, mohlo to být určitě ještě o dost lepší. :) O to víc se budu těšit na další závod, až to někdy fakt rozbalíme :D
Nejvíc nám ale vytřela zrak Bára, která na osmikilometrové trati skončila ČTVRTÁ. Bomba! Všechny běžkyně i chodkyně jsme si to moc užily, některým se běželo hezky, jiné bojovaly s krizí, ale všechny jsme to doběhly a troufám si tvrdit, že jsme byly šťastné. Skutečně jsme tak pak posedávaly na lavičce a říkaly si, jak je to tam krásné a úžasné a jak se cítíme báječně.
Zpátky do Znojma, sprcha a večeře a spát, zase jsme kecaly a šly spát až po půlnoci :) Dneska ještě nákup lokálních surovin a cesta domů. A záda celkem OK! :) Z toho mám velkou radost. Teď hlavně nadávkovat si další trénink rozumně, aby se stihly zotavit úplně a znova se nepřetížit :)
Napsala jsem toho asi setinu, ale co se dá dělat. Něco navíc určitě zaznamenají holky :) A další ještě zachytily fotky.
Další část fotek zveřejním později v dalším příspěvku :)

Fordíček si parkoval velmi romanticky pod hrozny :)

Zatočíte klikou a paní schovaná uvnitř

sloupku vám poví něco o městě :)

 
Kostel ve Znojmě je "nejhustší" kostel, který jsem viděla .) Nejen, že mají uvnitř téměř halloweenskou výzdobu, ale také je plný přáníček a otázek dětí, ale i dospělých, k Bohu:

Dvůr penzionu

Strečink jsem dělala trochu pozdě

a trochu málo, ale lepší, než nic :)

Část naší reprezentační výpravy .)

Znojmo je skutečně nádherné!

Malování vlaječek

Naše výsledky...