Každou minutu, každou vteřinu

by January 13, 2012 20 comments

Od té doby, co jsem si před Vánoci koupila Kindle, hodně čtu :) A je to překvapivě motivační. Čtu si hlavně v posilce, když trávím nějaký delší čas na kardiu. Takže možná ta kombinace endorfinů a dojemných příběhů, kdo ví. Každopádně dneska jsem si uvědomila, že se zbytečně honím a trápím za něčím, co asi není až tak úplně potřeba. Ale pěkně od začátku.
Včera večer jsem ležela na lehátku u fyzioterapeuta, obličej v bolestivé grimase - platím mu za to a ještě to bolí jako blázen, proč že já tam chodím? Takže obličej v bolestivé grimase zastrčený v díře lehátka. Mimochodem došlo mi, že jeho nohy bych poznala s jistotou, ale obličej si vybavuju skoro ztěží. Zrovna jsem mu říkala, že vlastně už ani na nic netrénuju, jen si tam chodím cvičit. Po roce a půl plánování a zklamání už nemám myšlenky, že letos to bude olympijský triatlon, příští rok polovičňák... ani se netěším na jarním PIM půlku. Zkrátka nic neplánuju, protože to nemá smysl. Kdo ví, jestli by to vyšlo, akorát bych měla stres a možná zase zklamání.
Závody teď moc nebudou - zvlášť po tom posledním už nemám potřebu se někam cpát, ne vždycky je to dobrý nápad, ne vždycky se to dá užít (i přes velkou snahu). Neříkám si, že už nikdy. Říkám si, že letos asi ne. Možná ani za rok. Ale možná už letos, možná už za rok. Kdo ví :)
A dneska mi něco došlo. Proč já tak ráda jezdila/běhala závody? Protože jsem soupeřila s ostatními? To celkem určitě ne, už jen proto, že často kolem mě nikdo ani v dohledu nebyl :) Protože jsem soupeřila sama se sebou! Pokořovala jsem své vlastní výkony, časy, vzdálenosti, pocity, lenost, zkrátka sama sebe. Člověk prožil nezapomenutelné, v tu chvíli žil skutečně na sto procent. Vnímal tělo, domlouval mu, měl ho rád, fandil mu, byl mu vděčný a zbožňoval ho za to, jak dokáže spolupracovat s hlavou. A stejně tak hlava - s jakým nadhledem člověk najednou viděl své pocity a myšlenky. Jak by řekli znalci východních filozofií, nastala jednota těla a duše, už nebylo tělo a duše (teď ne ta od kola), všechno bylo "jedno". A to to bez závodu nejde? Není to jedno, jestli si běžím sama někde se startovním číslem na hrudi a nebo bez něho? Fanoušek u trati a medaile v cíli sice potěší, ale závod sama se sebou můžu přece vést kdekoliv a kdykoliv. A v čemkoliv! Dokonce bych ho měla vést pořád, každou minutou, každou vteřinou. Závod ve správném držení těla, v nadhledu na věc, být nejlepší, jak dokážu. Uvědomovat si, co dělám, proč to dělám, jako to dělám. Být atlet s každým nádechem, s každým výdechem, držet vzpřímené tělo, být klidná a v souladu se světem, chápat svoje pocity a pocity ostatních, přát a nezávidět, překonávat překážky a krize s nadhledem - jsou ostatně jen součástí tréninku. Celé je to trénink a závod zároveň.
Kvůli tomu, že nemám plán, nemám v diáři datum, kdy se zase  budu tlačit na startovní čáře, přece nemá smysl na všechno kašlat. Všechno je trénink. Všechno, co udělám, může být součástí mého vlastního závodu. Pořád jsem na trati, ať právě dělám cokoliv! Pořád se můžu snažit a být na sebe hrdá, radovat se z pocitu, že to dělám pořádně.

20 comments:

  1. ...a důležité je si vše pořádně zdůvodnit, aby to před ostatníma nevypadalo špatně...

    ReplyDelete
  2. Škoda, že mi nerozumíš. Ale třeba to jednou pochopíš :)

    ReplyDelete
  3. Tohle je klasická krize :)) Toi přejde současně snačerpáním novích sil po delším odpočinku. Ale jinak máš pravdu bud to dělaš jen kvůli umístění v závodu a i ostatním nebo to dělaš pro radost sobě a závody jsou bič i koření . Ja osobně věřim že je to jen obycejne dočasné vyhoření :)) tak pěkně odpočívej ono to zase prijde :))

    ReplyDelete
  4. Asi jsem to napsala spatne, vypada to, ze to nikdo nepochopil. :( :))

    ReplyDelete
  5. jo a ve čtvrtek si nezapomen hardisk nebo aspon flesku budeme mít nejaké papání pro kindla :))

    ReplyDelete
  6. Amen! :-)
    Nedávno jsem došla k něčemu podobnému... a taky jsem dostala v diskuzi za uši :-) Nic si z toho nedělej. Chápu Tě, protože prožíváme dost podobné věci. Na tom stejném lehátku se budu kroutit za pár dní :-) Peggy

    ReplyDelete
  7. Není to o tom, aby tě přeci lidi pochopili. Nemusí tě chápat... a nemusí tě litovat. To ty přeci nepotřebuješ. Důležité je se z toho vypsat a dělat to, co tě baví. Moc si chtěla a když moc chceš, tak to prostě nejde. Je to se vším. Nejlepší je, když se tomu nechá volný průběh. Uvidíš, co bude dál. Hodně štěstí ;)

    ReplyDelete
  8. Jita: Aby me nekdo litoval skutecne nechci. Mela jsem jen radost vcera, ze mi dosla takova dulezita vec a chtela jsem to napsat... Diky :)

    ReplyDelete
  9. s0c: jde jen o to, jestli si to všechno pochopila a nebo jestli si to vzdala a je to jen výsledek toho, že ti to momentálně nejde nebo že máš nějaké zranění.
    Já závody neberu jako závod sama se sebou nebo závod s jinými, ale jako výsledek svého úsilí a práce...
    Tak ať se daří, ať se rozhodneš jakkoliv. ;)

    ReplyDelete
  10. Jj, prave, ze jsem to pochopila, ne, ze jsem to vzdala. Ale asi to z toho neni uplne zrejme :)
    Mno jasne, ten zavod totiz nezacina na startovni care, ale uz prvnim treninkem. Zavod je jen cilova rovinka toho celeho usili, tak jsem to myslela...

    ReplyDelete
  11. No ja tim, ze vlastne primarne nezavodim, tak zavodim:) a ty tim, ze zavodis jsi nakonec nezavodila:)..
    Vis, my starsi casto bereme boj o kazdy "vybeh" skoro jako zavod, jako neco, co je desne dulezite ted... IMHO tim (kazdodennim) usilim vlastne vznika neco jako kontinualni zavod:), takze ty opravdove zavody pak clovek ani tolik nepotrebuje, i kdyz potesi (kdyz se vypnes).
    Kdyz te ctu, tak si uvedomuju to usili, ten boj:) a myslim si, ze je jen potreba, aby sis to uvedomovala ty sama. Pak je to jako katarze:), ocisti a da silu do dalsich dni..
    Drzim palce! 12:)

    ReplyDelete
  12. Marti, krásný článek. Já to chápu tak, že závod je v podstatě takový bonus, protože jak řekl někdo mnohem moudřejší než já "cesta je cíl" ... a myslím, že jsi to pochopila a máš z toho radost. Já mám z toho radost s Tebou, ale i kdyby Ty jsi byla jediná, kdo to chápe, tak to je OK. Nezáleží na tom, co si myslí ostatní, ale na tom, co máš Ty v sobě. A tím myslím, ne to co si myslíš, že bys v sobě měla mít, ale to co opravdu upřímně víš, že tam hluboko je. A Ty jsi byla hodně upřímná a ne každý to kousne ... z toho si nic nedělej. Hlavu vzhůru a užívej si každý okamžik, protože teď a tady je to nejdůležitější, co existuje!

    ReplyDelete
  13. Barborka: Moudra slova a myslim, ze fakt rozumis .)
    Honza: No vidis, takze Ty to taky beres podobne, to je hezky, zavod o vybeh :) Jj, je to tak!

    ReplyDelete
  14. Je to velice otevřený článek do nitra Tvé duše a chápu, že mnohým běžcům zde se nemusí líbit. Člověk si pořád něco dokazuje, aby nakonec pochopil, že největším soupeřem jsem já sám. Pokud to tak cítíš, určitě k tomu máš další důvody, které si v článku asi ani nezmínila.

    Harry

    PS: Některé komentáře zde mě hodně pobavili.

    ReplyDelete
  15. sOc, pěkně jsi to napsala. Zcela chápu, že každá činnost v životě dělaná pořádně, důkladně může přinášet stejné radostné pocity jako závody :-)Teď když nemohu (bylo mi to doporučeno doktorem) běhat, či jinak trénovat, tak jsem také přišel na to, že plánovat závody na tento rok je podobné jako plácat do vody. Prostě až to zase půjde běhat, tak to bude asi zcela intuitivní - pro radost (že to jde) a závody budou spíše společenskou záležitostí i když na ně jezdit nepřestanu :-)

    ReplyDelete
  16. No, nevím, hodně často jsi závodila se mnou, něco jako: hlavně být před Leonou, nebo spíš, hlavně nebýt za Leonou, vzpomínáš? ;o))))

    ReplyDelete
  17. dobře to děláš. Když jsem se loni po opakovaném výronu (v kotníku :-)) rozhodl, že končím se systematickým tréninkem a kašlu na závody, spadl mi ze srdce obrovský balvan, o kterém jsem ani netušil, že tam je.
    Výsledkem je dosavadní nejlepší cyklistický rok v životě, výrazně harmonizovaný víkendový rodinný program (bez klacku závodů) a v neposlední řadě to, že letos mám zase celkem chuť něco zkusit.
    Tož udržuj hlavně zdraví a uvidíš, jak to půjde. Držím palce!

    ReplyDelete
  18. Harry: Zkratka je to pohled z trochu jine strany :)
    Bubo: Tak to me mrzi, ze jsi na tom takhle, ale je dobry, ja to beres. Drzim palce :)
    Pulec: Ale tak samozrejme, ze jsou to boje i mezi lidmi, ale hlavne je to boj se sebou .)
    Jecminek: Mno vidis, diky! :) At se dari!

    ReplyDelete