Myšlenkové hašé

by June 02, 2012 13 comments


Brát s rezervou, možná radši ani nečíst:
Poslední dny/týdny jsou takové pohodově hektické. Žádné velké krize, ale pořád se ději takové drobnosti, občas něco, co zamrzí, ale většinou různé drobné radosti a zážitky a převažuje pohoda. Tak nějak mám pocit, že vlastně všechno je tak, jak má být, perfektní a krásné, jen si to uvědomit. A poslední dny přišla taky slušná únava, nějak mi totiž nezbývá moc času spát :) A nebo je to možná úplně obráceně, kdo ví. Když jsem unavená (jakože nevyspalá), obyvkle se chovám tak trochu jako po požití nějaké omamné látky - všechno mi přijde v pohodě a strašně vtipné, celý den se tlemím a jsem někdy až neelegatně uvolněná a všichni mi přijdou strašně milí a ochotní. Takže kdo ví, co je jak :)
To už mělo i své následky. Začalo to před týdnem, když jsem frajeřila na kole a výsledkem byl přední blatník přelomený o koleno, ale pozitivem budiž nový krásný blatník a nově objevený cykloshop na stezce s fajn personálem.
Pokračovalo to o pár dní později. Tak jsem si večer chystala věci na ráno, co s sebou do práce na převlečení? Počasí krásné, takže šaty. Jo, tak to je jednoduchý. Zabalila jsem si šaty a boty a šla spát. Mno a to jsem se divila ráno v práce po sprše, kde že mám třeba, mno, ehm, prádlo? Ještě, že máme blízko kanceláře dostatek obchodů (hned po návratu "z nákupů" jsem strávila skoro tři hodiny lezením pod stolem a taháním kabelů).
Plavecké tréninky jsou děsné maso - tak začneme 400m nohy svižně, pak bazén vyplavem a pak je to vždycky něco na max střídaného s něčím svižně, občas i vyplavat, ale moc ne :) Zajímavé je, že mě svaly nebolí - spíš jen cítím, že mám ruce (nohy) víc a víc gumové a to je všechno (ono to teda stačí až až, protože koordinace pohybů, když máte místo rukou gumové medvíky, není nic moc:).
Tuhle mně Markéta zase studovala techniku a místo očekávaného seznamu toho, co všechno dělám blbě, mě překvapila a povídá, že ta technika vypadá fakt dobře :-o Tý jo :)
Ovšem poměrně brzo na to mě zase viděl Michal a začal bědovat, že mám lopatky jak křídla, každou na jinou stranu a přetížený todle a slabý tamto... a že je vidět, že teď hodně (možná až moc...) makám v bazénu, že začínám vypadat jako plavec. Ach jo. Ale asi když viděl, že mě to trochu rozladilo, hnedka povídal, ale že jinak dobrý, že to už jsou jen takové malé věci že už jenom dobrušujeme ten diamant, což mi přišlo taky hrozně vtipné, protože večer před tím jsem viděla díl Big Bang Theory, kde se Sheldon snažil narvat Howardovu matku do nějakých šatů, které jí evidentně byly hódně malé, až pravil, že ještě chvíli a stane se z ní diamant.
Bosoběhat se mnou chodí i D., moc ho to baví, jen to nestihne vždycky. Ale je to sranda. Nepřipadám si tak divně, když jsme v tom dva, a on hlavně každou chviku hrozně vtipně poskakuje, když šlápně na kamínek :) Dneska mě čeká celých 16 minut :) Minule jsem za 15 minut dala 1.5km, takže skutečně legendární tempo. Ale o tempo vůbec nejde. Nejde vlastně o nic, kromě toho, si to parádně užít (a trochu natrénovat, abych si mohla později užít i něco delšího:). Michal není moc velkým přívržencem běhu v pětiprsťákách (po měsíci bosoběhání s ním začínám za jistých okolností částečně souhlasit), k běhu na boso, ke kterému jsem se mu s jistými obavami samozřejmě přiznala, se nevyjádřil. Kdo ví proč, možná ví, že když věřím, tak je asi lepší, mě nechat věřit. Ale třeba ne. Neodvážila jsem se ho zeptat :)
Tak a je to, to je snad všechno. Bude poledne, to se už asi na Silvě dělí zrno od plevele... nee, to rozhodně ne, tam jsou samá zrna! (Měla jsem chuť napsat, že my plevelové jsme zůstali sedět doma a píšem blog, ale to taky není ono, my jsme totiž taky určitě zrna!). Každopádně klobouk dolů před všemi účastníky a snad si to užíváte.
Do angličtiny nepřekládám, nemám sílu :) I'm sorry, maybe later.
P.S.: Právě jsem se vrátila z mých dnešních 16 bosých minut a musím říct, že ačkoliv nejsem fanoušek country muziky, kroužit po luxusní pěšině po louce za zvuku hlasité country hudby z nedaleké akce je úžasný. Rytmus "lepší doma sedět a louskat buráky..." je úplně perfektní pro fajnovou kadenci a když jsem si k tomu začala ještě prozpěvovat, byl to úžasný žážitek, čiré štěstí - to bych nikdy neřekla :)
P.P.S.: Na týden k snídani jsem si upekla banánový chléb (lehce přezrálé banány důkladně rozšťouchat - to je důležitý, mimochodem už si ho peču skoro léta, je to fakt dokonalý), a za chviličku si udělám mléčný koktejl z čerstých jahod, které jsem si dala ráno zmrazit. Miluju sobotu :)

13 comments:

  1. Hm, lezení pod stolem bez kalhotek by se jistě setkalo s kladnou reakcí kolegů. :D

    ReplyDelete
  2. Mno prave. Jeste by me vyhodili za haraseni :)

    ReplyDelete
  3. Pouštím si ten klip pořád dokola. :-)

    ReplyDelete
  4. :) ty joo:).. proc my nemame takove IT oddeleni??? .. revoluce!!!!! :)
    ne vazne moc hezky, jak drzis to postupny behani.. bude zase fajn, i na dlouhy behy dojde! drzim palce, msf! 12:)

    ReplyDelete
  5. Advid: Jj, dobra pisnicka, uz ji poslouchame par tydnu, tak jsem ji sem musela dat :)

    12Honza: Kolegove snad nic netusili a ja doufam, ze tenhle blog nenasli :) A na delsi behy se moc tesim, vsechno ma svuj cas :) Diky a jeste jednou gratulace k Silve, fakt uctyhodny vykon!

    ReplyDelete
  6. Mléčný koktejl z jahod, hmmm dobrej nápad, dík za oprášený tip. :))
    A co podprda, ta taky nebyla? ;)

    ReplyDelete
  7. Ja jsem do detailu moc nesla zamerne - vahala jsem, jestli to sem vubec psat, prece jen je to takove tema na hrane, ale zase mi to prislo tak vtipny, takova hlava derava jsem. Ale ze jsi to ty: nechala jsem si tu, co jsem mela na kole, sice se k satum nehodila, ale bylo to nejlepsi reseni.

    ReplyDelete
  8. :)) Když se daří tak se daří :)
    Jen je škoda že sem u toho nebyl :)

    ReplyDelete
  9. II: Takových litujících je tu určitě víc. :)

    ReplyDelete
  10. že začínáš vypadat jako plavec, je podle mého vnímání estetiky jeden z největších komplimentů, jakého jsem schopen. Tak jaképak ach jo:-)

    ReplyDelete
  11. Jecminek: mno ja mam sice pocit, ze spis zacinam vypadat jako velryba a on mluvil hlavne o tech odstatych lopatkach, coz me teda nepotesilo, takze asi tak :D

    ReplyDelete
  12. Když jsem Tvoji historku se zapomenutým prádlem slyšel v hospodě, měl jsem sto chutí vytřeštit oči, upřít pohled někam k hraně Tvé sukně a zeptat se: "A to se ti stalo dneska?" Ale neudělal jsem to. Jsem zbabělec :-)

    ReplyDelete
  13. MireQ: :)) Ja jsem v podstate rada, ze ses nezeptal, bych byla ruda az za usima :D Ten den se mi to nastesti nestalo uz - ale uz mam v praci v supliku nahradni pradlo - co kdyby... :)

    ReplyDelete