Jak se utuzuju v Londyne

by Martina September 24, 2012 13 comments

Tenhle prispevek uz pisu tyden. Neco jsem napsala a ulozila, ze to publikuju. Jenze pak prisly dalsi zazitky a tak jsem si rekla, ze nez to publikuju, tak to doplnim… taky mi neco postupem casu prislo nedulezite a tak jsem to smazala. A vysledek je, ze publikovano neni nic, napsano je toho malo a cele je to velky chaos. Navic nez se mi nacte stranka pro publikovani prispevku, tak to trva 15 minut. A to nemluvim o uploadu fotek. Tak prosim omluvte formu a soustredte se na obsah :)
Bydlim v pokojiku 2x3m, kde z uplynuleho tydne celkem 3 dny netekla tepla voda a spim zasadne v dvojech ponozkach, teplakach, tricku a vlnenych navlekach na ruce (puvodne jsem s nimi planovala delat paradu k sunkni, aby mi zahraly kotniky, ale tohle potreba vic :) Jak se to stalo, to je na dlouhe povidani, ale je treba zduraznit, ze hotel jsem si vybrala sama (v casovem presu - na moji obranu:) a pozdeji jsem z toho mela skoro nocni mury. Ale bylo to proti me hrdosti zacit oficialne vysilovat predem. Zkratka fotky, co jsem videla na oficialnim webu se ponekud lisily od tech, ktere poskytovali zakaznici. Nadpisy hoceni jako "Nejhorsi hotel vsech dob" nebo "Sem nikdy, nikdy, nikdy nejezdete" a prilozene fotky stenic, rozbiteho vybaveni, prosakujici vody a opadavajici omitky primo vyzyvaly k trimesicnimu pobytu, ktery jsem si zarezervovala a samozrejme zaplatila nezanedbatelne zalohy… Ale proc sundavat kalhoty, kdyz je brod jeste daleko. Proste jsem tam odjela a hotovo. Kdyz bude nejhur, vzdycky se to nejak vyresi.
Hotel ma ted noveho majitele a pusobi celkem cistym dojmem, rozhodne se snazi. Bohuzel ale stejne, jako se s nim tahne spatna povest, tahnou se nektere veci, ktere moc rychle vyresit nejdou a nebo to zkratka neni zrovna ekonomicky udrzitelne (vzhledem k tomu, ze je potreba poradna rekonsturkce, je potreba vydelavat penizky…). A tak jsem dostala svuj pokoj. Pokojicek. Pokojicicek. Pokojicicicek. Postel, mala skrin na obleceni, mala skrin obsahujici kuchynku a nocni stolecek. Zachod s koupelnou celkem asi metr krat metr, nejde se tam ani otocit. Leono, nas pokojicek s manzelsou posteli v Mnichove byl obrovsky! Nafotila bych to, ale je to tak male, ze proste neni odkud.
Prakticka ukazka ze vcerejsicho vecera: Otevru si dvere od skrine s kuchynkou - tim si zablokuju pristup na toaletu, kde je jedine misto, kam se mi vejde odlozit miniaturni kos, aniz by mi v noci smrdel u hlavy a aniz bych pres nej musela porad skakat. Svym svycarskym nozikem si nakrajim bramboru na jediny talirek, co mam. Dam varit do mikrovnlky. Mezi tim si nakrajim cuketu a dam varit na jedinou plotynku. S okrajenymi konci udelam drep a jako kachnicka ve drepu cupitam pod otevrenymi dvirky do koupenicky, kde je vyhodim. Pozpatku (neni mozne se otocit, neni misto) se posunuju zpet a davam pozor, abych hlavou nedrcla do dvirek ani neshodila hrnec z plotynky. Dvirka samozrejme nemuzu zavrit, protoze se ve skrini vari a odpadky musim vyhodit, protoze jinak nebudu mit kde nakrajet syr. Kdyz si chci umyt ruce, musim otocit hrnec, protoze ucho zasahuje pres cely mycacek. Kdyz si chci vzit misticku, musim otocit ucho zpatky, protoze jinak misticku nevysvobodim. Zapojit si telefon do nabijecky znamena pockat, az bude vecere hotova a plotynka studena, protoze jedina zasuvka je zespoda na polici nad plotynkou. Taky to znamena sundat z kufru testoviny, ovesne vlocky a fazole, odlozit je na postel. Polozit kufr, otevrit, najit redukci, zavrit a postavit kufr, vratit zpet testoviny, vlocky a fazole… Jak to na dalku komentoval muj tata: "Kdyz jsi byla mala, v tomdle veku jsi touzila byt na kosmicke lodi. Tak to mas." Musim ale poznamenat, ze v kosmicke lodi mate jedni velkou vyhodu - kdyz si odlozite talir do vzduchu, zustane tam. To dava docela dost prostoru navic :)
Ale co, zazitky maji byt hlavne silne. A to jsou, takze si nestezuju. Hlavne se mi strasne ulevilo, ze tam nejsou ty stenice :)))
Kapitola sama o sobe je prechazeni ulice. Pomalu si zacinam zvykat, ze je potreba se divat nejdriv vpravo a az pak vlevo. Nikdy bych nerekla, ze automatizace neceho tak jednoducheho mi zabere tak dlouho :) Vedlejsi efekt se samozrejme dostavuje taky: na batuzku mam na leve strane kapsu, do ktere dosahnu rukou, I kdyz ho mam na zadech. A z niceho nic jsem si zacala myslet, ze ja vpravo… Rano se u snidane koukam na Profesionaly v originale a do vecere si davam sezoni smes koreni od Jamieho Olivera (akorat ta sul, tu porad zapominam koupit:). Akorat se mi porad plete "push" (tlacit) a "pull" (tahnout) a musim se pokazdy u dveri zamyslet :)
Ze to tu bude sportovne zajimave mi bylo jasne uz v prubehu prvni cesty po meste - z vlaku do kancelare, asi 700m. Nez jsem to usla, potkala jsem 6 lidi, kteri bezeli s batuzkem do prace. "To je znameni!", jak by rekl Honza, jasala jsem. V metru ma rano spousta zenskych na sobe elegatni kabatek, kabelku, salu, nalicene, ucesane… ale na nohach tenisky a z pod kabatu jsou videt bezecke leginy. Kancelar mame v prizemi s vyhledem do ulice a co nekolik minut, nekdo probehne kolem. Dole ve sklepe jsou zaparkovane desitky kol. K dispozici jsou super satny se sprchami. Kolegove chodi behat 2x tydne o poledni pauze, tak jsem se samozrejme hned musela pridat. Trochu jsem je asi zdrzovala, ale snad prijatelne - tezko rict, oni se porad vsichni usmivaji a nic neni problem... Na co ostatni turisti potrebuji pul dne, zvladli jsme obehnout za 40 minut - viz. fotky.
Asi kilometr od hotelu chodim do takove utulne posilovny. Je tu i bazen, sauna, vyrivka, zdarma voda, rucniku kolik je potreba a milion dalsich vychytavek. Treba odstredivka na plavky, pytlicky na mokre obleceni a boty, kremy, mydla… proste vsechno, co clovek potrebuje. Drobna nevyhoda je nahodna teplota vody ve sprse :)
A co napsat zaverem… lidi kolem me jsou neskutecne mili a nikdy bych nerekla, koho tu potkam :)) (Nekoho, koho me ani v zivote nanepadlo, ze vubec nekdy osobne potkam a hned jsem byla pozvana na odpoledni caj.) Mno deji se tu uzasne veci.
A taky jsou pro me nezvyle spousty lidi kultivovane oblecenych. A co je snad jeste nezvyklejsi, jak vstricnym a starostlivym dojmem tu na me zatim vsichni pusobi. Kazdou chvili mam pocit, ze me snad budou i objimat. Jen tak. Je to uzasny a je to uzasne nakazlivy. Nabiji me to pozitivitou.. Cekala jsem ledacos, ale takovou atmosferu jsem si nedokazala ani predstavit, ani me nenapadla. Nechapu, jak mohl nekdo kdy Brity nazvat studenymi cumaky. Jsou zkratka tak strasne uprimne zdvorili.
Tak jestli nezmrznu (od pulky zari je tu tak 12-16 stupnu porad, obcas brutalne prsi a fici a jak jsem psala, tepla voda, natoz topeni, to bohuzel neni na dennim poradku:), tak se pokusim psat casteji a davat i vic fotek. Mejte se krasne a uzivejte si krasne pocasi, to vam zavidim :)

P.S.: Dneska lilo jako z konve, nakonec jsme sli jen dva. Uz po par minutach jsme byli uplne durch. Ale za chvilicku jsme se zahrali a byl to uzasny beh. Poryvy vetru, nejake trvde pecky padajici ze stromu - kdyz nas trefily do hlavy, byla to docela sluka :) Ale strasne osvezujici!
Jediny hacek, ze kousek na pulkou jsem slapla kdo vi na co, nic jsem nevidela, ale poprve jsem se znatelne rizla. Mark se porad ptal, jestli jsem OK a dokonce mi nabizel, ze mi pujci ponozku :)) Chudak, vypadal tak odhodlane, ze taky bude behat na boso, tak jsem zvedava, jestli ho todle zvykla, nebo ne. Malicka ranka, 2mm, ale docela hluboka, pri kazdem kroku do toho pichlo a hlavne jak jsem si paradne kazdym krokem prokrvovala nohy, tak to docela teklo :/ Kdyz jsme cekali na semaforu, krvi rudla zem… toho si Mark nastesti nevsim, chudak by byl urcite jeste starostlivejsi :)) Do prace jsem sla jen po pate, abych tam nedelala krvave stopy - na te svetle mramorove podlaze by se paradne vyjimaly. Tak jsem to umyla, koupila si 'hydrogen peroxide' a naplasti a snad to bude OK :) Je to tak malicky, ze se dovnitr podle me ten kyslicnik ani nedostal… mno ockovana proti tetanu jsem… :)

P.P.S.: Tak Marka to pry rozhodne neodradilo! :))
P.P.P.S.: Ta liska byla na zahrade :)
P.P.P.P.S.: Stacilo rict, povolili kohout a zacalo mi fungovat topeni v pokoji! :)