Povolení běhat

by February 19, 2013 3 comments
Na začátku zimy jsem tak nějak přestala běhat. Přes půl roku bez fyzioterapeuta a začalo to být znát. Užívala jsem si zajímavé kariérní období (a pak jsem se z něho regenerovala:) a tak na sportovní aktivity nezbývalo moc času. Neměla jsem náladu zase zkoumat, co a proč bolí a co s tím a radši jsem volila věci, co nebolí - cvičila jsem si lehce doma, jógu, sem tam procházka, začala jsem maličko jezdit na běžkách... běh mi ani nechyběl, vlastně bych ho stejně nestihla.

Někdy před třemi týdny kolega v práci hlásil, že už vylezly želvy a že to je zcela jasné a neomylné znamení, že jaro se blíží. Želvy nelžou. Johari hlásila, že Fífa začala línat. Pes nelže. A mě teď došlo, že i když jsem nevylezla z lednice, ani nepelichám, taky jsem se začala chovat tak, jako kdyby už mělo přijít jaro. Takže je to jasný, jaro je za rohem (i když to teď zrovna tak nevypadá).

Před dvěma týdny jsem byla poprvé u "nové" fyzioterapeutky (doporučena Bárou). Ta mě prozkoumala od hlavy až k patě a pravila, že jsem hypermobilní se slabým břichem (a to se tak moc snažím!) a to je jádro pudla. V tu chvíli mi došlo, že moje nekonečně ohebné zápěstí, přirozeně vyskakovací palec, rameno, které jsem si vykloubila (a samozřejmě sama zase nahodila, jako by nic) skoro každou hodinu tělocviku na gymplu a bolení z běhu, spolu, asi pravda, mohou souviset.

Sice se snažila netvářit úplně tragicky, občas i pronesla něco jako "tohle není tak zlé", ale hned to zase proložila něčím jako "tohle je úplně špatně". A běh mi, alespoň dočasně, zakázala.

Následoval tedy dvoutýdenní program na nastartování svalů břicha - když už to nedrží, jak má samo, musí to držet svaly. Ráno budíček, ještě v posteli masáž břicha, podložit nohy košem na prádlo a správné dýchání do zad. Načež se domotat do koupelny, kde probouzím břišní svaly otužováním (samozřejmě břicha). Odpoledne zase chvíli nácvik dýchání a večer před spaním jen lehké uvolnění kostrče. Nic náročného. Ranní otužování mě dokonale probudí. Jen tak by mě k tomu nedokopal ani Machy, ale když je to potřeba pro běh... nepřemýšlím a jen otáčím kohoutkem od obrázku + k obrázku - a raduju se, jak se ty svaly parádně aktivujou :)

V pondělí jsem se dozvěděla výsledek svého snažení - byla jsem na další terapii. Prý úžasný výsledek, neskutečné zlepšení a kdesi cosi, všechno (až na pár asi podstatných výjimek) drží. Hurá, tak to nakonec nebude snad tak zlé. Všechny ty měsíce mého snažení (a Michalova snažení) se asi podařilo nějak oživit.

Dostala jsem dva nové cviky a povolení začít pomalu běhat.

Mimochodem, jestlipak víte, co dělá, předzvěstí jara povzbuzený (někdo by řekl "nadržený"), běžec? Zvláště, když má zapovězeno běhat? Když nemá běhat, nemusí se bát, že by něco neuběhl. A to je přesně ten moment, kdy se všechno zdá tak jednoduché a reálné... zkrátka procházení termínovek a snění o proběhnutí cílem něčeho krásného.

Takže ve chvíli, kdy jsem získala povolení běhat, bylo už dávno jasné, co bude můj cíl pro první půlku sezóny. Už dávno jsem měla vybráno. Ačkoliv to oproti Tomu, Tamtomu nebo dokonce Tadytamtomu (jak napsal Honza, jména některých závodů se člověk bojí i vyslovit) zní směšně, mám taky skoro obavu to vyslovit. Zní to bláznivě a jako úplná pitomost. Měla bych napsat, že to vím, že samotná akce je jen třešnička na dortu, že cesta je cíl, že cílem je to uběhnout za libovolný čas, zkrátka jen dokončit, že počítám s tím, že to možná vůbec nevyjde... ale bez cíle není cesta. Tečka. Zkrátka je to cíl (a nějak to dopadne, ale o tom není dobré přemýšlet).

Zřejmě ovlivněna nedostatkem přírody okolo sebe, přemírou smogu, ale taky nekonečně báječným vyprávěním různých legend, rozhodla jsem se, že si v červnu zkusím - to zní fakt trapně, po takovém úvodu, většina čtenářů propukne v hlasitý smích - ne, není to ani ultra, ani maratón, ani na poušti, ani na ledu, ale prachobyčejná pětadvacítka. V horách (našich), na boso, běh prokládaný chůzí.

I když teď začínám od nuly, zní mi to reálně a jako něco, co se mi bude moc líbit. Snad to tak bude.


3 comments:

  1. Držím palce. :-) Nechtěl bych být Tvým břichem a být ráno cákán studenou vodou. :D

    ReplyDelete
  2. Dik :) Dneska jsem se konecne dostala az k tomu uplne nejstudenejsimu, co jde. A byla to parada! :)

    ReplyDelete
  3. koukam uplnej masochistickej krouzek:).
    no dulezity, ze mas behani povoleno... budeme behat s tebou..
    12:)

    ReplyDelete