Prekvapeni po 2 milich s usmevem / Surprise after 2 Miles Smilingly

by May 04, 2009 2 comments
O víkendu jsem si podruhé zaběhla milý závod nazvaný 2 míle s úsměvem. Minule jsem běžela se ségrou, běžkyní spíše příležitostnou, tak jsem to brala docela zvolna a v pohodě, nečekala jsem nějaký světový čas - pokecaly jsme a pokochaly se sluníčkem, na konci jsme alespoň trochu zabraly.
Ovšem tento měsíc byla ségra nemocná a tak se přišla jen podívat a mně začalo být jasné, že tentokrát si budu diktovat tempo úplně sama a že se ukáže, za kolik jsem skutečně schopná to uběhnout. Ojoj, to bude ostuda :) Už před startem na mě padla nerovzita, tep stoupal. Po startu se ale pulsmetr nějak zasekl a prvních 5 minut ukazoval 108. Že to tak slavné není, mi bylo jasné. Potom se trochu vzpamatoval a ukazoval 145 - jo, to už by mohlo být. Znervózňovalo mě, že ten pes, co běžel minule za mnou, běžel dnes pořád přede mnou. A to jsem přitom měla pocit, že se vážně neflákám a makám. Na konci prvního kola se pulsmetr vzpamatoval úplně a začal ukazovat 180. Aha, to jsem asi trochu přepískla. První kolo za 9:12, podle hlášení časomíry. Kolik jsem měla čas minule, jsem si samozřejmě nepamatovala, ale měla jsem pocit. že dneska běžím, jak můžu, že to bude lepší. Druhé kolo jsem se prakticky neustále držela na 180, ale co, už bylo pozdě se snažit nějak to spravit. Do cíle jsem dobíhala na 194 z posledních sil (vrána Sára tak fandila, že jsem zkrátka musela ještě zrychlit) a podle tepáku v čase 18:03. Měla jsem z toho dobrý pocit, běžela jsem co nejrychleji, tep tomu nasvědčoval, určitě to muselo být od minula velké zlepšení.
Sednu doma k počítači, najdu výsledky z minula a co nevidím! Minule 18:44. Tak to jsem čekala, že jsem se zlepšila víc. Chvíli jsem byla zklamaná, protože jsem se tak snažila, málem jsem vypustila duši a rozdíl jen kolem 40 vteřin. Na druhou stranu, co bych ještě chtěla. 40 vteřin asi zase tak málo není, ale zkrátka, čekala jsem to lepší :) Tak budu pilně trénovat a uvidíme za měsíc...
I run the 2 miles smilingly race for the second time few days ago. I run it with my sister last month - she does not run on a regular basis yet so we were running quite slowly at ease. We were chatting and enjoying the sun. It didn't my best.
However my sister was ill this month and she was there just to watch us today. I started to realize that this time I'm going to be the only one who will set the pace. So I'm going to discover how fast I really am. Oh, this is going to be the shame :) I was quite nervous before the start and my pulse was growing up. After the start my HR monitor got jammed and was displaying the 108 number. I know that was a gup. After the 5 minutes it recovered and started to display 145 - it could be the true value. I was nervous because the dog running behind me last time was running ahead me today. But I felt that I was working hard. At the end of the first lap the HR monitor started to work really and there was a 180 displayed. Oops, I've overdone the tempo. I finished the first lap in 9:12. Of course that I didn't remember my time of the last race however I felt that I was really faster then the last time. I finished the race at the 194 pulse (violet plushy crow Sarah was cheering me so I had to speed up) at 18:03 approximately. I felt great, I was really faster (with regard to my pulse), it had to be so much faster then the month ago.
After returning home I turned the computer on to have a look to the previous result. I was shocked - it had been 18:44 last time. It's only about 40 seconds difference . I had been expecting that I've made much more bigger improvement. I had been frustrated a bit. But 40 seconds is not so bad even I had expected better result :) I'm going to work hard and improve it again next month...

2 comments:

  1. Ahoj,
    těch 40 vteřin je strašně moc. Trať byla delší a když se podrobně koukneš na výsledky, tak většina lidí se zhoršila (to je tím prodloužením).
    Sára Tě zdraví a prý ať Ti to lítá.
    Evžen a Sára

    ReplyDelete
  2. Asi jo, asi to tak bude :) Diky

    ReplyDelete