Smršť myšlenek Pani Rádobydokonalé

by Martina December 11, 2010 5 comments

Pani Rádobydokonalá si myslela, že ví, jak má věci dělat.
Myslela, že ví, jak má jíst, aby měla postavičku jedná báseň a aby jí to běhalo. Jenže tu a tam nemá čas si jídlo nachystat, tu a tam ji honí chutě, tu a tam jede na návštěvu k tetičce.
Myslela, že ví, jak má pracovat, aby ji to bavilo a vydělávalo. Jenže málokdo ocení její snahu. Taky nemá tolik času na práci, kolik by chtěla, protože musí cvičit a běhat, vařit a starat se o domácnost a další nepředvídatelné věci.
Myslela, že má lidi prokouklé, že je celkem šikovná podnikatelka (to byla až ta druhá fáze, v první si myslela, že na podnikání rozhodně nemá koule). Jenže každý druhý se na ní ve výsledku vykašle a jí trvalo několik týdnů, než pochopila, jak se tahle hra hraje. Už ví, že "ano" neznamená "ano" ani omylem, že "zítra" znamená "za měsíc a to jen, když bude denně volat a psát emaily", nebo rovnou "nikdy".
Myslela, že ví, jak se má starat o domácnost, aby tam bylo vždycky příjemně, čisto a útulno. Jenže z prádla se práší, prádlo nechce schnout a smrad z prášku se line po celé místnosti, v koupelně se dycky nacáká a rozšlape, záchodové prkénko se stejně vždycky posune, ať ho utáhne, jak chce. A dva mravenečky na stole už ven ani nevyhazuje, ví, že by se tak jako tak hned vrátili (teď se snaží na ně nic nepoložit, ale oni si dávají pozor, naštěstí).
Myslela, že ví, jak často, kolik a čeho vařit, aby bylo doma pořád co dobrého, zdravého a chutného k jídlu. Jenže mrazák občas zeje prázdnotou, nebo hůře, je plný, ale není v něm nic poživatelného.
Myslela, že ví, jak si zařídit život, aby bylo všechno dokonalé. Ale pořád nemá doma ani pracovní židli, ani zrcadlo, takže sedí na míči a ráno se chodí strojit do výtahu se zrcadlem a doufá, že si jí nikdo nepřivolá.
Myslela, že ví, co chce. Ale zjišťuje, že nemá potuchy. A někteří to svými neustálými tlaky ze všech stran dělají jen horší.
Ovšem neztrácejme naději. Hlavní je, že jí chutná, že jí to běhá, že jí baví pracovat, že i když ji někdo zklame, tak to bere jako dobré poučení, že to, že je doma bordel, přece prakticky vůbec nevadí, že ti mravenečci jsou úžasně roztomilí,  že něco k jídlu se vždycky najde, že oblékat se ve výtahu je vlastně romantika a ví, co rozhodně nechce.
Takže závěr: Pani Dokonalá neexistuje. Vím, že nic nevím. Ale je to sranda, takže dokud něco nezačnu vědět, budu pokračovat :)

P.S.: Jestli má někdo z vás pocit, že je tam zmínka i o něm, nemusí si dělat starosti, není to tak :) Jsem si celkem jistá, že dotyční můj blog určitě nečtou.