Jiný svět

by February 27, 2011 9 comments
V sobotu se měl stát téměř zázrak - sluníčko a odpoledne teploty až ke třem stupňům! To už člověk skoro ani neví, jaké to je :) A protože po jaru toužím už od Vánoc, pořád neběhám, ale přitom jsem na nějaký ten venkovní sport strašně natěšená, už to ve mně přeteklo a v pátek jsem se rozhodla, že v sobotu dopoledne vyrazím na kole. Seděla jsem doma pod ibalginem, křeče v břiše... naštvaná a chtěla jsem si tu újmu asi nějak kompenzovat :) Pojedu k našim na oběd a zase zpět, celkem to vychází na asi 42km.
V sobotu jsem vstala, slunce ještě za obzorem zástavby, na teploměru -10, břicho pořád bolavé. Hmmm, přece se nevzdám, ono se oteplí, břicho se uklidní, ne? Nandala jsem si královskou snídani, abych to ušlapala .)
Bylo 10 hodin dopoledne, na teploměru -8.8. Ojoj... Ale pozor, k teploměru se blížil kužel slunečního svitu. Než jsem si stihla dopumpovat přední kolo byl teploměr na sluníčku a display ukazoval necelých 21 stupňů doma a přes 22 stupňů venku. Tak to musím vyrazit! :) Našťestí jsem si ještě vystrčila ruku z okna a během dvou vteřin poznala, že 22 stupňů tam fakt není (a jestli, tak pod nulou). Ovšem po tak velké snídani prostě musím jet :D
Navlékla jsem na sebe: tlusté ponožky, igeliťáky, tlusté podkolenky (že já si ty noeprenové návleky nekoupila, měli je ve slevě a já je tam nechala, že stejně v zimě nejezdím...), bombarďáky, cyklokraťasy (vím, špatné pořadí, ale teplíčko je teplíčko), dlouhé elesťáky na běh, termotričko, druhé termotričko, mikinu, šátek, větrovku, čepici s windstopperem, přilbu, sluneční brýle a rukavice proti větru. Cítila jsem se jako kosmonaut ve skafandru.
Prvních osm kiláků mi omrzala pusa, oči a ukazováčky... měla jsem si koupit i kuklu. Ale pak jsem se buď zahřála, nebo se oteplilo, asi obojí - začalo mi být příjemně. Potkala jsem běžecký závod VŠ Ligy a musím uznat, že alespoň podle výrazů ve tváři, se všichni strašně snažili vyhrát :) Téma bylo asi divoký západ, protože někdo měl za čelenkou barevná péra, jiná měla nápis WANTED na zádech... Míjela jsem další desítky běžců a běžkyň, cyklistů a cyklistek a taky několik bruslařů a bruslařek. Najednou to byl úplně jiný svět. Ze zamračeného života jsem se dostala mezi šťastné lidi. Úsměvy na rtech, přátelské pozdravy, radost a čistá hlava. Cítila jsem se jako v ráji. Sdíleli jsme stejné pocity - blaho z pohybu a sluníčka (i když ještě mrzlo).
Jak jsem se nechala unést, zapomněla jsem odbočit a jela jsem do centra, místo k našim... :) Naštěstí mi to došlo poměrně brzo, asi po kilometru.
Bohužel, už v půlce cesty mi tělo připomnělo, proč nedělám cyklistiku (kromě toho, že na ní nemám finance). Začalo bolet koleno při každém záběru a tuhnul mi horní trapéz. Ale co - občas jsem se protáhla (při smrkací přestávce, protože jinak to v tom skafandru nešlo) a volila jsem nižší převody, abych šlapala lehce a hodně dynamicky. A závěrečný velký kopec jsem kolo tlačila, protože už to bolelo fakt dost. Jj, jak jsme se přestěhovali, už nemusím skoro každý den jezdit ty 4km do Billy, máme Lidl před barákem a kolínka tak ochabují. Ale ono se to snad zase spraví, až budu jezdit trochu častěji.
Cesta zpátky byla lepší v tom, že bylo výrazně tepleji (teploměr ukazoval 3-4 stupňě) a už mě nebolelo břicho. Igeliťáky jsem nahradila dvěma vrstvami novin a nohy, které byly jako jediné zmrzlé po příjezdu k našim, už mi nemrzly. Dokonce mi bylo občas i moc teplo. Ovšem na cyklostezku se nahrnuly davy lidí, bohužel i ty typy, co moc nemusím (třeba ti, co chodí čtyři vedle sebe a když člověk zvoní, tak neslyší). Ale stejně, super výlet :) Ať se zima snaží, jak chce, jaro neporazí! Brzo přijde :)

9 comments:

  1. jjo, brzo po ranu bylo jeste "frisno", jak rikala moje babicka, pak uz to byla zima, ale hlavne to slunicko, to slunicko! :) Ses ale dobrodruh, to se musi nechat!!! Tak at se dari, MSF! 12:)

    ReplyDelete
  2. Ty woe takovejch vrstev, holka, to ses fakt musela hodne tesit, to ja bych to zabalila jeste pred startem! :o)))

    ReplyDelete
  3. Jééé, to znám... Když je hezky, vydám se na výběh k letišti na cyklostezku (v Pardubicích) a usmívající se lidi na bruslích, kolech i běžci mě vždycky nabijou energií. :-) Jen s pejsků mám občas docela strach, i když jsem taky pejskař, ale lidi, co neběhají si s tím moc hlavu nelámou. Nedojde jim, že pejsek může běžet za mnou nebo jiným běžcem. Občas mám chuť některého nakopnout do tlamičky... :-D A to i páníčka. :-D Ale v tomhle počasí teda jízdu na kole opravdu obdivuju... :-) Ale nutnost nějaké aktivity chápu. ;-)

    ReplyDelete
  4. Téda, takovejch vrstev:) V So jsem taky vyrazil na kole a termotriko, dlouhej dres, vestička proti větru a větrovka na 2 hodky jízdy stačily:-) Dyť 4 stupně po té zimě je skoro pařák ;-)
    Vašek

    ReplyDelete
  5. Honza: neee, zase tak dobrodruzne to nebylo, normalne se proste dalo jet :)
    Pulec: nastesti :)
    nikie: ja bych to taky zabalila, nebyt te velke snidane :D
    jitka: v Pardubicich jsou krasne cyklostezky, kdyz jsem tam byla na pulmaratonu, tak jsem je tam dost obdivovala :)
    Vasek: Jj, odpoledne, kdyz bylo nad nulou, tak jsem klidne mohla jednu vrstvu ubrat. Ale ja jsem spis zmrzlejsi typ.. :)

    Mimochodem venku je krasne, zitra vyjedu zase :) Musim odevzdat priznani na socialku, idealni sance na vylet :)

    ReplyDelete
  6. Drž se, ať ti to předjarní ježdění na kole dělá radost :-), když už ti zdravíčko neumožňuje běhat:-(
    1bubobubo

    ReplyDelete
  7. Tak to jsi potkala i nás! Tréninkově jsem vyběhla, synátor se mnou na kole. Ale po rozběhání jsem byla nucena zakončit na Hamr na čajíček, protože mrňousovi skoro tekly slzičky, že mu mrznu prstíčky v tenkých rukavicích. Ale pak se příjemně oteplilo. Ten klid u vody byl skvělý.

    ReplyDelete
  8. :) Jj, obcas tam par mamin-bezkyn s detmi na kole potkam, tak je to mozne :)

    ReplyDelete