Už zase běhám?

by Martina March 08, 2011 20 comments

To je pořád běhám, neběhám, běhám, neběhám... tak teď už asi zase běhám. Na konci minulého týdne jsem konečně obdržela ty úžasné, všehospásné a hustodémonsky krutopřísné vložky do bot. Vyhrabala jsem tedy ze šuplíku ten můj, jak by řekl přítel, ultimátní plán.

Pátek

První výběh: 10 minut svižné chůze, pak 8 minut jogging a pak dojít domů. Mno, dojmy to byly různé. Stabilita nohou určitě lepší. Vložky slušně tlačily od začátku, ovšem první čvtrhodinku to bylo příjemné, pak mě ale začal tuhnout krk, bolela mě hlava a zvedal se mi žaludek s každým došlapem. Fakt jsem byla ráda, když jsem se doma zula. Navíc stabilita byla sice výrazně lepší, ale pořád se mi zdálo, že nebylo nemožné zase dávat nohy do X. Ve středu mám výběh s Milošem, aby na mně kouknul, jak tam ty nohy vlastně kroutím, tak uvidíme, jak je to ve skutečnosti.

Sobota
Další den jsem vyrazila na kole, 40 kiláčků s přestávkou v půlce na oběd u našich. Zase strašně super pocit :) Jako oba předchozí letošní výjezdy a jako skoro pokaždé, když po delší době sednu na kolo, bolela kolena. Na konci tak, že jsem zase musela kolo do kopce tlačit. Dokonce mě bolela ještě druhý den ráno, což se mi stalo naposledy loni po prvním závodním půlmaratonu. Naštěstí to teď bylo lepší, ale po 40 kilometrech na kole, to tedy nic moc.

Neděle

Druhý "běh": opět chůze proložená joggingem, asi 10 minut. Jenže... v tu sobotu jsem na tom kole asi nějak ofoukla nebo co a samozřejmě jsem k tomu podcenila počasí. Vidím sluníčko, tak jsem vzala kraťasy, tričko, tenkou bundu a kšiltovku a tam ledový vichr, že mi umrzaly prsty a strašně mi nafoukalo do uší... alespoň na vložky už jsem si asi zvykla a už mě tolik netrápily (a nebo jsem byla tak vyšokovaná z té zimy, že jsem to nevnímala:).
Jo a definitivně jsem odepsala tepák, už neměří za žádnou cenu, poslední týdny vůbec nikdy. A nic nepomáhá.

Pondělí

Bolí mě v krku, bolí mě hlava, píchá mě v uších, dokonce moc nemůžu ani kousat, pač mě bolí ten kousací kloub... asi jsem vážně nějak ofoukla a nastydla. Takže dneska pohov.
Ale leželo mi v hlavě to kolo, jestli přece jen nesedím nějak blbě. Tak jsem si přivázala flashku na dlouhou tkaničku (jako že to je olovnice:) a skočila do kočárkárny zjistit, jak to tedy sedím. Neměl mi kdo kolo držet, takže jsem pokrčenou nohou stála na zemi a druhou nohou a zadkem seděla na nakloněném kole. Asi bych to měla zopáknout ještě jednou, až mi kolo někdo přidrží a budu se na něm moct sednout skutečně, ale naměřila jsem, že koleno mám prakticky propnuté, když se dotýkám patou šlapky, když bříškem chodidla, tak ho mám trochu pokrčené. Když dám šlapku do polohy 3h a spustím flashku na provázku, tak vede v rovině spolu se středem šlapky (v té správné rovině). Takže teoreticky sedím dobře.
Ale tohle bolení kolen na kole už tu bylo před pár lety a ve větší či menší míře je každý rok na každém kole... a zlepšuje se tréninkem (jen se to nesmí přehnat protože to tak pak křupne a jsem odepsaná na poměrně hodně týdnů). Takže asi zbytečně laboruju, asi to zase souvisí s těma mýma nohama do X.

Úterý

Už je mi trochu líp, ale pořád žádná sláva, hlava a uzliny nic moc. Dneska mám v plánu běh, asi ho posunu na zítřek. Taky v noci dost zatuhla achilovka. No jo, říkali, že to pár týdnů potrvá, než se ty nohy trochu srovnají těma vložkama. Tak snad je to jen dočasné.
Teda jsem trochu naštvaná, protože jaro je tady a já mám zase houby z běhu i z kola... když pominu momentální nachlazení, tak k pořádnému běhu mám ještě daleko a jet na kole si taky musím dvakrát rozmyslet (zima a kolena) a taky jsem si ráno stoupla na váhu, čímž jsem sérii nevlídných zpráv korunovala.
Ale šmarja, dyť je teprve první půlka března... ono se to všechno ještě spraví :) Navíc je to všechno (skoro:) i tak mnohem lepší, než třeba před měsícem, takže co bych ještě chtěla! Zkrátka jsem si nějak navykla na ten komfort, že co jsem chtěla, to jsem měla. Ale tak to asi nechodí pořád. Mlčet, makat a věřit. To bude asi mé moto pro další dny :)