25.3. - 2.4.2011

by Martina April 08, 2011 9 comments

25.3.2011

Začínám cítit výsledky. Už včera jsem měla takový pocit, ale ještě jsem si nebyla jistá. Dneska už je evidentní, že svaly začínají povolovat. Pomalu, ale jistě.

Taky jsem přišla na to, že to bolení pod okem, co mě od včerejška trápí, asi souvisí s kazem v zubu. Jsem objednaná k zubaři, ale až za dva týdny, budu to muset vydržet do té doby, asi.

26-28.3.2011

Protahuju, protahuju, pořád protahuju.

29.3.2011

Tak včera jsem absolvovala druhou hodinu s Michalem. U východu jsem potkala nějakého slavného hokejistu, škoda, že se zrovna na hokejové scéně tolik neorientuji, to bych z toho měla určitě větší zážitek :) Každopádně jsem absolvovala další odtrhávání kožních řas, naštěstí už jen takové decentní. Prý se svaly poměrně uvolnily, nějaký pokrok tam je. Já to i sama celkem cítím, takže nezbylo než radostně souhlasit.

Vrhli jsme se na cvičení. Klepala jsem se jako osika, úplně mě vyšťavil. Ale pravda, že to mělo neuvěřitelný efekt. Tělo se začalo přeskládávat, restart probíhá. Je to báječný pocit. Následující týden to budu cvičit každý den jednou, k tomu zůstává protahování a balanční cvičení jsme přesunuli ze země na bosu.

Objednala jsem si tedy bosu - falešné, pravé je neuvěřitelně předražené (to falešné taky, ale pořád stojí ani ne polovinu). Bude se hodit i na cvičení s klienty, moc se na něj těším.

Chci začít chodit plavat, pořádně se naučit kraula. Našla jsem si kurzy od etriatlonu. Plavání je totiž stále jediné, co mám povoleno (i když ne prsa, ta mám zakázána:). Plavecké tréninky mají každý den ráno, od 6h na Újezdě a od 7h v Holešovicích, byl by to báječný start do nového dne, ale... Ranní vstávání je jedna z mála věcí, kterou David skutečně trpí. Jak mám ráno vstávat dřív, než jsme zvyklí, David se vzbudí, nedokáže znovu usnout a je z toho pak celý den mrzutý. No jo, to jsou ti, co měli u rodičů samostatný pokojíček :) My, spící v jednom pokoji se sestrou, ledacos nás nevzbudí vůbec a když už, hned zase usneme a pohoda. Tedy jak to udělat, abych si zaplavala, ale netrápila ho. Možností jsou hodiny večerní, které jsou ale jen 3x týdně. Tak alespoň něco. Možná budu jeden den v týdnu chodit spát k našim, abych mohla vstávat brzo v klídku. A nebo vstávat nenápadně, tedy všechno si nachystat večer a ráno jen tiše vypadnout. Uvidíme, ještě to musím vymyslet.

30.3.2011

Dneska jsem dostala své fešné falešné bosu :) Super, pro mě i pro klienty. A zítra jdu plavat, děsně se těším. Cítím se teď moc dobře, cítím, jak se tělo rovná. To cvičení z pondělku je fakt výživné, ale evidentně hodně účinné.

31.3.2011

Večer konečně plavání, děsně se těším. Ráno mě čekal trochu šok – decentně mi zpuchřely plavky, už je mám nějaký ten rok, asi se to dalo čekat... Na plavčo to vezmu oklikou přes sport, ale jestli budou mít drahý nebo ošklivý, tak to asi přetrpím v těch zpuchřelých. Mno, co já, ale ostatní... ono pohled na odstávající plavky na mě by mohl být nehezký. A ty barevné fleky, které se na nich vytvořily... to bude tedy zajímavý pohled.

1.4.2011

Včera jsem obešla asi 10 obchodů – sport a sportovní oblečení, obchody velikosti supermarketu... a představte si, že sportovní plavky měli prakticky jen v jednom, ve zbylých obchodech měli zbytky z módní kolekce z loňska (takové ty plavky, ve kterých se dá úžasně opalovat a mrkat na plavčíky, ale na plavání to moc není, to se začne rozvazovat, padat atd.). A v tom jediném obchodě měli jen jednodílné plavky. A ty já nechci, protože, ehm, potřebuji trochu podporu prsou a ne je splácnout dolů... Měli jediné, které byly sice jednodílné, ale měli kostice (zajímavé, u sportovním plavek) a tak celkem držely. Ale jinak nebyly nic moc a byli dost drahé. Tak jsem je tam nechala. Holt to budou muset ostatní v bazénu vydržet i v mých flekatých zpuchřelých plavkách. Ve sportu v zimě plavky zkrátka nemají - sportovci asi plavou jenom v létě a to v sexy bikinách.

Ale zpět k plavání. Podle webu jsem věděla, že je tam šest drah a tedy šest skupin podle pokročilosti. Přemítala jsem si, v jaké bych mohla být skupině. Základ techniky mám ze základky (jako malá jsem chodila na plavání pro děti), ale uplavu bazén a musím se vydýchávat jako důchodce ve čtvrtém patře. K mému překvapení jsem byla zařazena mezi úplné začátečníky. Tak alespoň se nepředřu. Po rozplavání (čtyři pětadvacítky) mě strášně bolely nohy. Tak to dneska nepřežiju, říkala jsem si. Ale pak se to najednou nějak vzpamatovalo a plavalo se mi báječně. Ostatní si na odpočinek vyplavávali prsové nohy, já musela jet celou hodinu jen kraulové a nebo znakové, na doporučení Michala. Plavali jsme s destičkama, s piškotem, s ploutvičkama, nuda to nebyla. A skutečně masité to začalo být až v posledních patnácti minutách, kdy jsme plavali skoro kraula, ale jen takové to, že jde vždycky jen jedna ruka, nejsou obě zároveň. První bazén většinou šel, ale zpáteční bazén jsem si dycky lokla. Říkala jsem si, že mám tu levou ruku nešikovnou, tak jsem to pak plavala v opačném pořadí a stejně jsem si lokla při zpátečním bazénu, takže to bude spíš únavou, než nešikovností. Zkrátka, jednu ruku před sebou, druhou ve vzduchu, u toho se nadechovat, tak to mě spolehlivě potápělo. Ale super lekce, moc mě to bavilo. Plánuju si koupit měsíční permici a chodit alespoň čtyřikrát týdně.

Taky jsem si tam utrhla mírný trapas s ploutvičkama. Prý: „Vezměte si ploutvičky...“ Tak jsem vzala ploutvičky, byly trošku větší, ale tak co. Mno a pak tam doplaval kolega a povídá, že jsem mu asi vzala ploutvičky :) Tak to nebyly erární ploutvičky...

Jedinou vadou na kráse je, že na Výstaviště (a taky zpátky) jedu nejméně hodinu a čtvrt. Takže cestou strávím 2-3 krát tolik, co plaváním. Kdybych mohla jezdit na ten Újezd, bylo by to rozhodně pohodovější. Navíc je tam polovina lidí, takže to bude rozhodně lepší... Musím to ještě nějak vymyslet.