Dalo by se to nazvat trénink

by Martina June 01, 2011 5 comments

Po delší době mám pocit, že se můj trénink skutečně dá nazvat trénink. Pravda, že s dodržováním plánu jsem na tom snad ještě hůř, než jsem popsala v předchozím příspěvku, ale na náladě mi to nebere. Sice trochu zanedbávám běh, ale plavání tak nějak ujde a hlavně kolo z praktických důvodů skutečně nezanedbávám vůbec (na pochůzky v centru nedoplavu, nedoběhnu, ale na kole je to báječný výlet).
Další důvod pro dobrou náladu je blížící se pětka a úžasný pocit dobře odvedené práce, která se už v neděli přemění v radost asi stovky běžkyň.
Minulý týden jsem začala moc hezky, první půlka týdne byla výživná. Vyzkoušela jsem si uplavat 750m na čas, abych tušila, co očekávat. Oproti tréninku s trenérem jsem se poněkud výrazně zhoršila, ale lepší to plavat dvacet minut, než se do toho ani nepustit, takže stále spokojenost.

Druhá půlka týdne už se tak nepovedla, nevím, čím to bylo, ale bolelo mě břicho a měla jsem zažívací problémy. Pár dní jsem tedy papala smectu a seděla doma a přemýšlela, jak jsem si celý týden dělala ten lahodný salát k večeři, jehož základem byly okurky, rajčata, papriky atd. Okurky, okurky, odkud tak mohly být? Rumunsko. Tak to bude dobré .)
Náladu mi zvedlo páteční cvičení s Michalem. Spousta nových cviků, abych utekla tomu stereotypu, co jsem si nastolila minulý měsíc a pokročila někam dál. Ke konci lekce Michal odsunul stůl, vytáhl z rohu podložku na cvičení a zatvářil se vážně. "Tuhle podložku vyndávám, jen když přijdou vrcholový sportovci," pravil. No jo, ví jak na mě. Srdíčko mi zaplesalo (i když jsem věděla, že jsem stejně samozřejmě na jiném levelu). Dopadlo to dle očekávání, vybrány byly jednodušší cviky a stejně jsem funěla jako lokomotiva a pod stehnem mě to táhlo jako vůl. Výdrž ve cviku téměř nulová, ale radost v očích :D Rozhodně mám co pilovat a hned několik skutečně velkých výzev, které je potřeba pokořit. Ještě druhý den jsem měla úsměv na rtech při vzpomínce, že jsem měla tu čest se potit na stejné matraci, jako někteří naši reprezentanti.
O víkendu jsem tomu ještě moc nedala, břicho pořád jako by mě někdo nakopal.
Od včerejška už jsem se trochu vrátila do tréninkového rytmu a nešetřím se, protože vím, že teď přes práci moc tréninku nestihnu. Otestovala jsem plavky, jak se v nich jede na kole a výsledek celkem OK - není to nejpohodlnější, ale žádné velké nepříjemnosti.

Včera jsem si taky uřízla báječnou ostudu ve fitku. Po odpolední projížďce autem bez klimatizace jsem se odhodlala jet večer do práce na trénink na kole, protože mi bylo jasné, že se u toho zpotím méně, než v autě. Cesta na kole vyžaduje se na místě převléct, takže jsem si nachystala věci k batůžku na postel a šla si čistit zuby... přijedu do fitka, otevřu batoh a nic. Věci jsem nechala na posteli. Tričko bylo OK, ale předcvičovat v upnutých kraťasech do půlky stehen, určenými na běh a ne s nejhladšíma nohama se mi vážně nechtělo. Naštěstí jsem vyloudila od kolegy, který byl na recepci, k zapůjčení jeho tepláky. Ovšem boxerské a trochu velké :)  Vypadala jsem, jako bych právě vylezla s ringu, ale pořád to budilo mnohem větší respekt mezi přítomnými ranaři (včera tam zrovna cvičili samí nabušení chlapi) než v těch mých kraťasech :D Jsem to hlava děravá :)

P.S.: Další plus pro moji dobrou náladu: Tuhle se přítel vrátil z golfu a naprosto konsternovaně vyprávěl, jak šel celých pět hodin s nějakou paní a že byla asi stejný somatotyp jako já, ale měla tak o 30 kg víc a kde všude jí co vyselo a lezlo a jak to bylo strašné na ní koukat, protože se děsivě oblékla do upnutých kousků a kraťásků. A korunoval to větou, že nechápe, proč tak řeším co na sebe, protože já si můžu dovolit prakticky všechno, protože já jsem zkrátka moc hezká. Poučení: Pošlete své protějšky do společnosti někoho bez vkusu a kondice aneb jednooký mezi slepými králem :D Krutý, ale náladu mi to zvedlo :)