Znovu a znovu

by Martina June 19, 2011 6 comments

S krátkým joggingem jsem začala sotva před pár lety, serioznějšímu tréninku jsem se věnovala tak rok, možná i dva. Pak to přišlo. Před rokem - Olomouc. Můj poslední serioznější podnik. Pak začala bolet Achillovka a trénink šel pomalu, ale jistě do kytek. Už dřív, před Achillovkou, zranění stehenního svalu, týden na infekčním a spousta dalším malých hloupých důvodů, proč jsem musela přestat běhat. A znovu začít. Už ani nevím, kolikrát jsem znovu začínala. Ale nikdy po tak dlouhé době. Tentokrát jsem začínala prakticky po devíti, desíti měsících. A je to znát. Moc mi to nejde.
Když jsem začínala úplně od začátku, úplně poprvé, slavila jsem každý kilometr. Byla jsem nekonečně hrdá, když jsem uběhla 3km šnečím tempem. Dneska už uběhnu i pět, s vypětím všech sil i sedm, dokonce výrazně rychleji, než když jsem běhala ty tři před pár lety. Ale taky výrazně pomaleji, než loňský Olomouc a těch 7 km je fakt maximum. Prozatím, doufám.
Ale nějak od sebe očekávám víc, ráda bych zase běžela půl-maraton a jednou ho dostala pod ty dvě hodiny. Jenže na to se musí trénovat. Dlouho, často, chce to se trochu kousnou a překonávat se. A k tomu je potřeba motivace. Jenže tady to trochu drhne - moc mi to neběhá a i se bojím do toho pořádně opřít, aby se zase něco nepokazilo. A upřímně, poslední dny je to spíš o tom, že mi nechce. Běhat ve vedru a nebo větru a dešti ubohých 3-5 km po prakticky jediné trase, která je k dispozici, abych za pár měsíců mohla zkusit odklusat něco delšího?
A to nemluvím o tom, že kolo a plavání v poslední době pro změnu nestíhám. Zkrátka bych se musela rozkrájet a nespat, abych stihla všechen trénink. A když nestihnu jeden, ani druhý, ani třetí, tak pak už je to skoro jedno, jestli ten čtvrtý taky vynechám a místo něj si sednu doma s čokoškou, ne? :)
Je to na palici.
Ale jinudy asi cesta nevede. Když to v hlavě nepřemůžu, nikdy se k tomu půl-maratonu neproběhám a pořád budu běhat ty samý pidi-trasy po sídlišti a smeťáku. A co bych za tuhle možnost dala na začátku roku? Je na čase se vzchopit, odložit čokoládu a nazout běžecký boty, vyndat kolo a plavky.
Zítra jsem měla jet na kolo a plavat. Nestihnu to, chtěla jsem alespoň jet na kole na tu pracovní schůzku, která mi ten trénink kazí. Má pršet, foukat a být zima. Tak alespoň zkusím vytáhnout ty běžecký boty. A hlavně karimatku, abych cvičila kompenzační cvíčo, který jsem nedala poslední dva dny z pracovních důvodů a dneska s čiré lenosti a lehkovážnosti a blbosti a neúcty a ... :)
Takže: "Děláš to pro sebe holka, nikdo jiný to za tebe neudělá a samo se to taky nenatrénuje! Máš jen to, co sama uděláš. A to se dokonce několikrát zúročí, až bude potřeba."