Znovu a znovu

by June 19, 2011 6 comments
S krátkým joggingem jsem začala sotva před pár lety, serioznějšímu tréninku jsem se věnovala tak rok, možná i dva. Pak to přišlo. Před rokem - Olomouc. Můj poslední serioznější podnik. Pak začala bolet Achillovka a trénink šel pomalu, ale jistě do kytek. Už dřív, před Achillovkou, zranění stehenního svalu, týden na infekčním a spousta dalším malých hloupých důvodů, proč jsem musela přestat běhat. A znovu začít. Už ani nevím, kolikrát jsem znovu začínala. Ale nikdy po tak dlouhé době. Tentokrát jsem začínala prakticky po devíti, desíti měsících. A je to znát. Moc mi to nejde.
Když jsem začínala úplně od začátku, úplně poprvé, slavila jsem každý kilometr. Byla jsem nekonečně hrdá, když jsem uběhla 3km šnečím tempem. Dneska už uběhnu i pět, s vypětím všech sil i sedm, dokonce výrazně rychleji, než když jsem běhala ty tři před pár lety. Ale taky výrazně pomaleji, než loňský Olomouc a těch 7 km je fakt maximum. Prozatím, doufám.
Ale nějak od sebe očekávám víc, ráda bych zase běžela půl-maraton a jednou ho dostala pod ty dvě hodiny. Jenže na to se musí trénovat. Dlouho, často, chce to se trochu kousnou a překonávat se. A k tomu je potřeba motivace. Jenže tady to trochu drhne - moc mi to neběhá a i se bojím do toho pořádně opřít, aby se zase něco nepokazilo. A upřímně, poslední dny je to spíš o tom, že mi nechce. Běhat ve vedru a nebo větru a dešti ubohých 3-5 km po prakticky jediné trase, která je k dispozici, abych za pár měsíců mohla zkusit odklusat něco delšího?
A to nemluvím o tom, že kolo a plavání v poslední době pro změnu nestíhám. Zkrátka bych se musela rozkrájet a nespat, abych stihla všechen trénink. A když nestihnu jeden, ani druhý, ani třetí, tak pak už je to skoro jedno, jestli ten čtvrtý taky vynechám a místo něj si sednu doma s čokoškou, ne? :)
Je to na palici.
Ale jinudy asi cesta nevede. Když to v hlavě nepřemůžu, nikdy se k tomu půl-maratonu neproběhám a pořád budu běhat ty samý pidi-trasy po sídlišti a smeťáku. A co bych za tuhle možnost dala na začátku roku? Je na čase se vzchopit, odložit čokoládu a nazout běžecký boty, vyndat kolo a plavky.
Zítra jsem měla jet na kolo a plavat. Nestihnu to, chtěla jsem alespoň jet na kole na tu pracovní schůzku, která mi ten trénink kazí. Má pršet, foukat a být zima. Tak alespoň zkusím vytáhnout ty běžecký boty. A hlavně karimatku, abych cvičila kompenzační cvíčo, který jsem nedala poslední dva dny z pracovních důvodů a dneska s čiré lenosti a lehkovážnosti a blbosti a neúcty a ... :)
Takže: "Děláš to pro sebe holka, nikdo jiný to za tebe neudělá a samo se to taky nenatrénuje! Máš jen to, co sama uděláš. A to se dokonce několikrát zúročí, až bude potřeba."

6 comments:

  1. řeším/řešil jsem podobné dilema: má smysl dělat vůbec něco, když to nejde naplno? Závěr je samozřejmě ano, protože z "půlplynu i čtvrtplynu" se vrací líp než z "nenastartováno", není to ale lehké. Teď začínám pomalu klusat 3-5km co na to kotník a veselej z toho taky nejsem. Tak hlavně optimismus, prázdniny jsou za dveřma :-))

    ReplyDelete
  2. Díky za povzbuzení, on to nudnější období člověk snad celkem brzo překoná a zase bude hej :) Taky mě asi trochu nakopne ten triatlon za měsíc, jestli ho přežiju :D

    ReplyDelete
  3. Jo i můj kamarád říkal, že je třeba udržovat alespoň trochu žhavého, protože když pak potřebuješ pořádně zatopit pod kotlem, tak je to mnohem jednodušší než jít štípat dříví a shánět noviny na podpal. Ale zase čokoláda je čokoláda. To je marný ;-)

    Renda

    ReplyDelete
  4. s0c, jak Ti rozumím! Moje maximum je nyní kilometr a to ještě jen někdy, když se noha zrovna rozhodne být v klidu. Že jsme spolu kdysi běžely půlmaraton mi přijde jak z jiného světa. Ale tak nějak věřím, že jsme to ještě nezabalily. Že to chce jen čas. Že si spolu ještě zaběháme. Že mi při nějakém půlmaratonu zase pět kiláků před cílem frnkneš :-) Peggy

    ReplyDelete
  5. Ahoj, přidej se k nám na Cestu kolem světa na BezvaBĚH.cz
    http://www.bezvabeh.cz :-)

    ReplyDelete
  6. Prosim te, parada!!!! Vzdyt uz to jde, a ted to teprve pobezi:). Drzim palce, vsechno se usadi -- preci verime nejen ve stastny konce ale i v krasny pru-beh! 12:)

    ReplyDelete