Shrnutí léta a podzimní cíle

by Martina August 29, 2011 9 comments

Na jaře jsem byla, po třičtvtě roce nuceného odpočinku střídaného zoufalými neúspěšnými pokusy se vrátit do tréninku, jak to říct, aby to vyznělo slušně :) Zkrátka jsem byla "sportovně a závodnicky nadržená" :D. Na začátku jsem neuběhla ani kilometr a na kole neujela dva, aniž by mě nebolela achilovka a nebo koleno. Teď uběhnu zase i patnáct a ujedu přes čtyřicet. Obecně pravděpodobně nic moc, ale pro mě, po loňsku a po tom boji o návrat ke sportu, obrovský úspěch.
Za poslední čtyři měsíce jsem se totiž vypracovala z kondice nula na alespoň nějakou základní úroveň, absolvovala jsem i dva triatlonové krátké závody. Přes léto jsem v sobě konečně tu nenasytnou závodnici trochu unavila :)
Do závodních výkonů před rokem a čtvrt sice ještě daleko, ale něco už ve mně je. A naopak co se týká držení těla, je to teď určitě lepší, už nejsem takový shrbený paragraf.
A tělo si asi začíná říkat o menší odpočinek. Vlastně to trvá to už od knedlíku na začátku srpna. Nějak mě opustily závodní ambice, sportování mě teď čistě jen baví, ale nesmím se nutit do moc velkých výkonů :) Když nehledím na časy a tempo a jen si užívám sluníčko, přírodu i město, jsem spokojená.
Takže strategie letošního raného podzimu je jednoduchá. Zkusit se vrátit na půlmaratonské tratě, zhubnout, co jsem nabrala na konci léta (hlavně po Knedlíku jsem poněkud usnula na vavřínech a tak s sebou teď na všechny tréninky zase tahám michelinské airbagy). Spíš než časy budu do zimy honit vzdálenost, hlavní cíl je užívat si běhu a krásného počasí, dokud je, a setřást ze sebe trochu toho, co tahám zbytečně :)
V září mě teď čekají tři běžecké závody. Dobré načasování :) Ale o nic přece nejde, na loňské osobáky to nebude, všechny tři si je plánuju jen a pouze užít. Užít si, že jsem zpět a na rozdíl od loňského podzimu se jich můžu zúčastnit. To je přece úžasný!
A co plavání a kolo? Rozhodně je nehodlám opustit, i když je teď beru spíše kompenzačně. Jejich čas ještě přijde :) Nic teď nikam netlačím, všechno chci zvládat na pohodu, protože v mém kariérním životě to teď poměrně vře a to mi přináší tolik stresu, že všechno ostatní si chci jen a jen užívat, bez starostí.
Na závěr pár zajímavých čísel:

• v srpnu jsem konečně zase překonala stovku naběhaných kilometrů (naposledy to bylo loni v červnu)
• v srpnu jsem taky konečně uběhla zase 15 km v kuse (naposledy 15 a více taky na konci loňského června)
• od začátku na jaře jsem zatím naběhala jen 271 km (z toho 105 v srpnu), najela 1312 km na kole a plavala 30 hodin (vzdálenost neměřena), strečinkem jsem strávila přes 101 hodin a posilovala jsem v rámci fyzioterapie skoro 44 hodin

A to je všechno! Stačilo cca 145 hodin kompenzačního cvičení a zase v rámci možností funguju! :)) Nechci to zakřiknout, ťuk, ťuk na dřevo :) Co jsem vlastně chtěla tedy tímto článkem říct:

1. Jsem šťastná, že se zase můžu regulérně hýbat, zranění je snad skutečně vyřešeno! :)
2. Cítím se provinile, že jsem zase přibrala, ale jsem odhodlána to co nejrychleji zase odhodit.
3. Letošní podzim si chystám užít všemi smysly bez ohledu na to, jaké časy budou ve výsledkových listinách a co mi kdo bude říkat :)

Tak hezkému počasí a dobré náladě zdar!