Jak jsem to nakonec udelala všechno jinak

by Martina October 04, 2011 9 comments

Tak tu sedím u počítače a tlemím se jako kdybych snědla nějaké veselé koláčky :) Už od rána mám takovou uvolněnou náladu, možná je to únava ze včerejška, kdy jsem hned ráno zůstala stát s otevřenou pusou před ignorantskou úřednicí, která mi sdělila, že s formulářem mi neporadí ona ani nikdo jiný, že oni rozhodují a neradí. Vztek jsem vyšlapala na spinneru a vyplavala, po tréninku jsem zašla do vířivky. Už tam seděli dva pánové. Chvíli jsme tam seděli spolu a pak jeden z nich vylezl. Periferně jsem zahlédla, že nemá plavky. Nečekala jsem to, ale zase tak mě to nepřekvapilo, v relaxační zóně se obecně oblečení moc nenosí, není to praktické - do sauny, ani do páry... na delší posezení ve společných prostorech se lidé balí do prostěradla a na samotné "procedury" se chodí tak "jak nás pánbůh stvořil". Nechávala jsem si dál masírovat nohy proudy vody a postupně jsem zaznamenávala, jak je druhý pán nervózní. Pořád koukal na hodinky, různě se vrtěl a i v obličeji už nevypadal moc uvolněně. Za chvíli mi to došlo. Na rozdíl od prvního pána neseděl u výlezu, ale až vzadu a jestli také neměl plavky, pravděpodobně mu to přišlo jaksi trapné kolem mě prolézat k výlezu (jistými partiemi by se musel mihnout kolem v úrovni mých očí) a styděl se a tak radši asi čekal, až od tamtud zmizím :D Ach jo, tak když se stydím, tak si ty plavky alespoň do výřivky nechám, ne? :) Na druhou stranu to chápu, když jsme začali s Davidem chodit do společné sauny před pár lety, taky jsem s tím měla poměrně velký problém, jsem spíš stydlivý typ. A tak jsem zahájila své první životní saunování tím, že jsem nervózní upustila klíček od skříňky mezi dřevěné šprinclíky na podlaze a v tom přítmí jsem ho tam pochopitelně nemohla najít a tak veškeré osazenstvo sauny ochotně zvedlo svá nahá pozadí a začali jsme společně zvedat desky se šprincíky a hledat ztracený klíč. Našli jsme ho a atmosféra se tím pro mě tak uvolnila, že od té doby už to snáším poměrně dobře.
Zrelaxovaná a pobavená jsem po návratu domů vyprala v pračce plavací brejličky (rozhodně ne úmyslně, ale nutno uznat, že prokoukly:).
A tak jsem dneska v tomhle stavu mysli, kdy už člověk spíše jen pozoruje, jak se věci vyvíjí a baví se tím, udělala jen tak něco, o čem jsem do dnešního rána ani nijak nepřemýšlela a nebrala to v úvahu. To mám nejradši, dělat taková rozhodnutí jen tak, s uvolněnou myslí a úsměvem na rtech. To bude zase pokus... :D
A o čem je řeč? Tak jsme si dneska ráno povídali s Davidem o tréninku a vůbec, o tom, jak to celé vedu a jak se mi vede a nevede... mno a slovo dalo slovo a zkrátka rozhodla jsem se tíži rozhodování o mém tréninku a životosprávě přehodit na cizí bedra. A jak se mi hned ulevilo :) Nechci vidět toho nebohého člověka, který to z mých beder teď převzal, určitě se pod ním hned rozpadla židle, jestli se rovnou nepropadl až do sklepa :)
Tedy objednala jsem si "2v1" plán od Endurainingu - poradí s tréninkem i jídlem. Tedy pozor, schyluje se k obrovské zátěžové zkoušce Endurainingu! Jestli zvládnou vytrénovat moje chabé tělo bez dalšího přetížení i moji rozvrklanou mysl, bude to skutečný důkaz funkčnosti jejich systému :)
Zatím jsem se tedy přihlásila, zaplatila a čekám, co se bude dít :) Na webu jsem se dočetla, že je třeba mít tepák, takže jsem si konečně objednala funkční tepák. Zvolila jsem nejjednodušší model od Suunta - se Suuntem se mi běhalo hezky a na zimu mi nejlevnější model bohatě stačí.
To jsem zase něco vymyslela. Budu průběžně informovat, jak mi to půjde :)